Skutečný příběh mladého muže, který měl větší štěstí než James Foley.
Severská filmografie u diváků sklízí největší úspěchy s adaptacemi detektivních bestsellerů, tedy smyšlených krimi příběhů, ale co může nabídnout snímek na motivy skutečných událostí z Dánska? Kupodivu dost. Roku 2013 byl totiž v Sýrii nešťastnou náhodou zajat dánský fotograf Daniel Rye, aby ho následně bojovníci ISIS věznili a mučili po 398 dnů, určitou dobu společně s novinářem Jamesem Foleym. Sledujeme nejen Danielovu snahu přežít a neztratit naději, ale zároveň boj jeho rodiny za získání peněz na výkupné.
Hlavní hrdina není vlastně žádný hrdina, žádný ostřílený válečný fotograf. Je to celkem obyčejný mladík, který kvůli zranění přišel o kariéru v gymnastice, ale vzápětí se zamiluje do focení. Jeho první sólová cesta vede do Sýrie, kde chce dokumentovat civilisty, zkoumat důsledky a vliv války na obyčejné lidi, děti, jejich každodenní život. I když se snaží pohybovat na bezpečném území, v nepřehledné a stále měnící se situaci v zemi se bohužel ocitne “ve špatný čas na ještě horším místě.” Daniel je podroben mučení a považují ho za tajného agenta CIA. V tuto chvíli dochází jemu i divákům, nakolik je situace vážná. O neblahých novinkách se dozvídají také rodiče, sestry a partnerka. Kromě utrpení hlavního hrdiny je tu tedy i zoufalství a bezmoc rodiny v jiné rovině: jak vybrat astronomickou finanční částku na výkupné, a to bez medializace? Sice jen lehce, ale přesto zmíní film i morální dilema, kdy zaplacení výkupného je vlastně finanční podporou teroristů. Právě kvůli tomu se nedočká rodina žádné pomoci od státu.
Film se naštěstí nevyžívá v zobrazování fyzického utrpení, ale samozřejmě je pár takových záběrů zcela nezbytnou součástí příběhu s takovou tematikou. Je jasné, že Daniel zažívá muka, ale aby na tom nebyl divák stejně, sledujeme souběžně boj jeho rodiny za sehnáním financí a vyjednávání Arthura, který se zabývá osvobozením zajatých novinářů. Společně se všemi hrdiny doufáme v to nejlepší. Pouze při setkání s dalším vězněm, Jamesem Foleym, je nám jasné, kam bohužel spěje jeho cesta. Jak moc je jeho památka přikrášlena, těžko říct, avšak je prototypem nezlomné, silné a pozitivně smýšlející osobnosti. Ne že by proti němu Daniel byl zbabělý slaboch, ale je mnohem obyčejnější. Foley mu dá nejednu životní lekci.
Kvalitně zpracované dialogy nás ještě více vtahují do děje, protože všechny postavy působí jako skuteční lidé.Sem tam se objeví nějaký kousavý vtípek, který samozřejmě situaci nezlehčuje, ale pomáhá dialogům působit lidštěji. Je třeba vzdát hold scénáři Anderse T. Jensena (na motivy knihy novinářky Puk Damsgård), slova vložená všem postavám do úst působí přirozeně a reálně. Ať už jsou to rozhovory mezi mučenými muži nebo mezi členy obyčejné rodiny. Někdy se zdá, jako by scénáristi vůbec netušili, jak se mezi sebou baví normální lidé, ale toto není ten případ. Takto kvalitně zpracované dialogy nás ještě více vtahují do děje, protože všechny postavy působí jako skuteční lidé. Neuslyšíme tu nabubřelé či nepřirozené filozofické výroky, kterými by se možná oháněli hrdinové hollywoodského snímku. Dále je třeba vyzdvihnout kameru, která krásně pracuje se světlem a dokáže půvabně dotvářet atmosféru, tedy v těch pár pěkných scénách, kde je to vůbec možné. Stejně tak cítíme věrohodně špínu cely, strach vězňů, a nemenší zoufalství rodiny. Režisérem také není nikdo menší než Niels Arden Oplev, který má na svědomí Muže, kteří nenávidí ženy. Spolupracoval s ním Anders W. Berthelsen, jenž zároveň ztvárnil Arthura, pokoušejícího se Daniela zachránit.
Na začátku nám film dává dost času a příležitostí vybudovat si vztah k hlavnímu hrdinovi i jeho nejbližším, tato investice se nám vrací v průběhu celého filmu. Danielova rodina není idealizovaná, což také přidává na realističnosti. Nejvíce strhující herecký výkon předvádí samozřejmě Esben Smed jako Daniel, ať už ztvárňuje všechno utrpení, zhubnutí, válení se po zemi, ponižování… O nic méně působiví ale nejsou ani představitelé jeho rodiny a Arthura, přestože ti všichni musí hrát s omezenými prostředky, umírněně a komorněji. Malou hádankou zůstává název filmu. Jde o úryvek z deníku Danielovy matky, kdy se uklidňovala myšlenkami na to, že její unesený syn je pod stejnou oblohou jako ona. Toto vysvětlení ve snímku nenajdeme, zůstává tak malým bonusem pro zvědavé diváky, a možná šlo o vystřiženou scénu, která by mohla působit příliš pateticky, což by se k tomuto snímku nehodilo.
U tohoto kvalitně natočeného dramatu není pochyb o tom, že nás čekají kruté scény, ale film dokáže nesmírně vyváženě kombinovat fyzické útrapy vězňů s “oddechovým” úporným bojem rodiny za osvobození Daniela. Mučení je zobrazeno střídmě, avšak dostatečně uvěřitelně a intenzivně. Skvěle je znázorněna také snaha vězněných udržet si ve všem tom strachu a strádání zdravý rozum, naději a důstojnost. Chybí trochu jasnější poselství, ale to už je ponecháno na divákovi. Možná to není váš typ filmu, ale měli byste mu dát šanci.
„Tomuhle ubytování určitě nedám dobré hodnocení.“
„Dali byste si ovčí čaj?“
„Moment, teď musím jít režírovat.“
Vidíš měsíc, Danieli / Ser du månen, Daniel
U tohoto kvalitně natočeného dramatu není pochyb o tom, že nás čekají kruté scény, ale film dokáže nesmírně vyváženě kombinovat fyzické útrapy vězňů s “oddechovým” úporným bojem rodiny za osvobození Daniela. Mučení je zobrazeno střídmě, avšak dostatečně uvěřitelně a intenzivně. Skvěle je znázorněna také snaha vězněných udržet si ve všem tom strachu a strádání zdravý rozum, naději a důstojnost. Chybí trochu jasnější poselství, ale to už je ponecháno na divákovi. Možná to není váš typ filmu, ale měli byste mu dát šanci.
- Hodnocení