Recenze: Betonrauš ukazuje rádoby zábavnou formou, jak se žije podvodníkům

Jak vydělat mraky peněz snadno a rychle. Na úkor ostatních.
 
 
Netflix přináší na scénu jeden film za druhým a je sympatické, že se při produkci porozhlíží v různých zemích. Ne všechny snímky se přece musí odehrávat v L.A. a New Yorku, ne všichni hrdinové musí mluvit anglicky. Tady se podíváme do Berlína po boku evropských hereckých tváří. Tato různorodost je rozhodně osvěžující. A pokud máte snad ze základní školy nějaké trauma z němčiny, jednoduše si zvolíte anglický dabing. 

Hlavním hrdinou je Viktor (David Kross), který právě vyráží do světa “na zkušenou”. Z nepochopitelných důvodů chce hned žít ve standardu, který si nemůže dovolit, proto si vytvoří falešnou identitu a začne vydělávat peníze nelegálním způsobem. Že mu to neprocházelo až na věky poznáme hned, protože svůj životní příběh a detaily o zločinech vypráví zpětně v rozhovoru novinářce, tím pádem i divákům. Viktor se motá především kolem nelegálního pronájmu bytů, pak přejde i k jejich nakupování a prodávání za přemrštěnou cenu, až se vypracuje na velice bohatého podvodníka. Samozřejmě se vším všudy, k penězům patří přece kokain i sexy společnice. Evidentně to není žádný Robin Hood, takhle utrácí peníze, které vydělal na slušných lidech. To ho ale nikdy netrápí, zdá se, že na život v luxusu má právo, protože jako dítě musel sledovat, jak jeho máma utekla od rodiny za bohatším partnerem. Scénář měl snahu nějak propracovat charakter a motivy postav, stejně jako rádoby vychytralé plány podvodů, jenže všechno je polovičaté. Snaha tedy byla, ale nikdy nejsme zdrceni z Viktorova smutného osudu, ani ohromeni jeho genialitou.  

Jednou z výhod produkce Netflixu jsou dostatečné finance.Jednou z výhod produkce Netflixu jsou dostatečné finance. V tomto filmu se to konkrétně projevuje tak, že se podíváme do luxusních bytů a domů, do kterých přijíždějí filmoví hrdinové v neméně prestižních značkách aut, filmaři měli rozpočet také na solidní techniku, například drony, došlo i na slušné herecké obsazení a následně odpovídající ošacení. Pokud si říkáte, že představitele hlavní role musíte odněkud znát, pravděpodobně se nemýlíte, pokud jste viděli Předčítače, popřípadě Válečného koně. David Kross působí před kamerou suverénně, což odpovídá jeho herecké zkušenosti po boku Kate Winslet, zároveň umí být dostatečně nesmělý ve chvílích, kdy je jeho postava bezradná. Ani zbytek osazenstva nepůsobí amatérsky. Bohužel pokulhává to, co stálo už na papíře: příběh.   

Po sledování nekonečných večírků přerušovaných výslechem od novinářky jsme postaveni před otázku: co mám k hrdinům cítit? Co bylo záměrem? Mám jim fandit a přát úspěch, když obírají slušné a poctivě pracující lidi? Nebo je mám nesnášet a těšit se na jejich pád na dno? Filmaři asi spíše doufají, že budeme na jejich straně díky sympatickému vzezření, jenže proč bychom měli, když vidíme, že jsou to jednoduše podvodníci a je jim jedno, na kom a za jakou cenu vydělají svoje peníze. A především pak vidíme, za co je utrácí. Za drogy, prostitutky, párty a investice do dalších nekalých projektů ještě mnohem větších rozměrů. A když také od začátku víme, že byl Viktor chycen, snímek postrádá jakékoli napětí. Ve finále jsme jen zmatení a znudění.

Betonrauš má dva základní problémy: tváří se, že jeho zápletka je velmi chytrá, přitom se nejedná o žádný geniálně promyšlený nápad, a charaktery v nás budí rozporuplné pocity. Máme problém se sympatiemi k hrdinům-podvodníkům už kvůli tomu, že získají své peníze nepoctivě, podvedou i milého staříka. “Do ničeho jsme nikoho nenutili,” je vysvětlení. Naštěstí vás také nikdo nenutí si tento film pouštět.
 

„Tak jakou pitomost bychom ještě mohli s penězi udělat?“

Jak tyhle lidi obejít?

„Ukážu ti, jak utrácím peníze ukradené od slušných lidí, bejby!“