Recenze: Kdybys jen tušil nám připomene, že dospívání není vůbec legrace

Netflix se zabývá tím, jak je pro dospívající těžké orientovat se v lásce i přátelství.
 
 
Kdybys jen tušil se dá označit jako romantická komedie o puberťácích, ale nejde tu o ztřeštěný či lascivní typ humoru. Naopak nás přiměje k zamyšlení a soucítění se zmatenými hrdiny, kteří jsou velmi sympaticky “napsaní” i obsazení a to, co vypouští z pusy, nejsou trapné nesmysly. Příběh není nijak strhující, ale něco na tomhle snímku je prostě okouzlující. 

Ellie Chu (Leah Lewis) je velmi chytrá a dost osamělá studentka posledního ročníku střední školy. Nikam nezapadá a jejími nejbližšími lidmi jsou učitelka literatury a vlastní otec, který se po smrti manželky přestal snažit… žít. Ellie vyniká sarkasmem a schopností dívat se na věci s nadhledem, dokonce i na šikanu, se kterou se potýká. Díky svému intelektu zvládá psát skvělé seminárky nejen pro sebe, ale za pár dolarů i pro spolužáky, což jí pomáhá udržet domácnost v chodu. Právě proto si ji vyhlédne další student Paul (Daniel Diemer) a nabídne jí speciální zakázku: napsat jeho vyvolené Aster (Alexxis Lemire) takový milostný dopis, aby s ním šla na rande. Jenže on je přihlouplý sportovec, který má úplně jiné zájmy než krásná intelektuálka, která je ještě ke všemu zadaná. A navíc požádal o tuhle laskavost Ellie, která nemá pro romantiku pochopení. Naštěstí je taky tvrdohlavá perfekcionistka, takže tuhle výzvu přijme. Začíná dopisovací přestřelka, díky které se sblíží tři velmi odlišní lidé a tahle zkušenost jim navždy změní život. 

Již od působivého animovaného úvodu bychom měli tušit, že tentokrát nám Netflix nabízí trošku kvalitnější materiál.Již od působivého animovaného úvodu bychom měli tušit, že tentokrát nám Netflix nabízí trošku kvalitnější materiál. Příběh si sice pohrává s tématem hledání naší druhé polovičky, ale nakonec spíše dochází k závěru, že je lepší najít sám sebe. Teprve od toho se lze odrazit. Vznikají nečekané vztahy a prozření zúčastněných se začne projevovat i v okolí: třeba ovdovělý táta si uvědomí, že se tak utápěl ve svém trápení, až ho přenesl i na svou dceru, která si neumí užívat radost a vůbec jí nepřijde divné, že nemá přátelství ani lásku. Řeší se tu touha po pochopení, nalezení spřízněné duše, význam přátelství i krásy, snaha vzepřít se rodině a očekávání ostatních, strach ze změny…

Netflix tentokrát sáhnul po civilním zpracování, neuvidíme žádné nerealisticky luxusní lokace, ale běžné domky, kavárny, školu. Atmosféra nudného maloměsta je celkem výstižná a obyčejní hrdinové působí mnohem věrohodněji v tomto skromném prostředí. Tím spíše se můžeme soustředit na příběh. I tak se vynalézavě podíváme na zajímavá místa, která mají svůj půvab, ať už je to jezírko ukryté v lesích, starý školní autobus nebo budka vlakového výpravčího. Herci jsou skvělí a příjemně obyčejní. Pokud vás baví tyhle malé filmy, které jsou zdánlivě o ničem, určitě budete spokojení. A i když příběh je specifický a nic stejného jste konkrétně nezažili, může ve vás vzbudit podezřele známé pocity.  

Tenhle příběh je spíše o hledání než nacházení. Má sice mladé hrdiny, ale díky svému důvtipu může s přehledem zabavit i diváky o pěkných pár let starší. Třeba nás přiměje zamyslet se nad tím, co jsme v letech dospívání (také) řešili a jak dlouhou cestu jsme od té doby ušli. Se sympatickými hrdiny a poutavými dialogy nám večer příjemně uteče. Tentokrát nám Netflix ukázal, že i “malý” příběh a skromné provedení může vést k velmi uspokojivému a pohodovému diváckému zážitku.
 

Proč já sakra píšu seminárky pro všechny? Jo vlastně, protože za to dostávám hromadu peněz.

„Proč sis proboha myslel, že já umím sbalit holku?“

„Když budu běhat, třeba ji sbalím, i Forrest Gump měl přítelkyni!“