Recenze: Jít krást koně je melancholické skandinávské drama a vesměs povedená podívaná

Severská deprese jak má být.
 
 
Píše se listopad 1999 a sedmašedesátiletý Trond se nedávno odstěhoval na samotu do zasněženého norského městečka. Těší se, že Silvestr signalizující začátek milénia stráví sám, avšak plány mu zkříží jeho soused. Trond totiž zjišťuje, že muže bydlícího nedaleko něj znal v dávném roce 1948, který strávil se svým otcem. A tak Trond postupně vzpomíná na osudné léto, které ho navždy poznamenalo a změnilo život jemu i jeho sousedovi.

Mísí se tu dva navzájem související příběhy, které dohromady dávají celek.Díky tomu tak sledujeme dvě rovnoběžné dějové linie. Jedna se odehrává v současném roce 1999 a druhá je retrospektivou ve 40. letech. Mísí se tu dva navzájem související příběhy, které dohromady dávají celek. Oba tyto prvky se dobře doplňují a vytvářejí ucelenou podívanou. Občas je sice skákání z jedné časové linky do druhé trochu matoucí, zvláště ze začátku, ale po většinu času je vyprávění koherentní.

Za to snímek vděčí režisérovi a scenáristovi Hansu Petterovi Molandovi a jeho kolegovi Peru Pettersonovi, kteří společně příběh sepsali. Vytvořili zajímavou podívanou, která je melancholická, a tak občas trochu postrádá spád. Najdou se zde sice poněkud vleklejší pasáže a příběh obecně utíká pomalu, ale to mu vlastně udává jeho celková nálada.

Tu skvěle dotváří i prostředí, ve kterém se odehrává. Jedna část se odehrává v zasněžené horské krajině nehostinného severu a druhá naopak v zelených skandinávských lesích. Nalézáme tu tak ostrý kontrast, který je ještě více podtržen vzájemným prolínáním se dvou dějových linií. Příroda (v obou případech) je zde však půvabná a autentická, čímž dotváří atmosféru filmu, který by bez ní nefungoval.

Původní krajina zde zkrátka hraje vedle herců prim. I ti však podávají vesměs velmi přesvědčivé výkony. Jako protagonista se tu objevuje Stellan Skarsgård známý z hollywoodských snímků jako Mamma Mia! nebo Thor. Zde se však tento švédský herec vrací ke svým kořenům a podává silný a kvalitní přednes. Jeho úloha je však o něco menší, než by se dalo čekat a je tak trochu škoda, že ho ve snímku není o něco více. Je tomu tak vlivem toho, že se o svou postavu dělí s Jonem Ranesem, který ztvárňuje jeho mladší verzi. Mladý Ranes je taktéž velmi přesvědčivý a jeho výkon víceméně povedený. V poslední řadě pak také stojí za zmínku Tobias Santelmann coby Trondův otec. Charismatický norský rodák, známý ze seriálu Poslední království, je zde velmi výrazný a jeho úloha je tak velmi památná.

Jít krást koně je dohromady velmi povedená a kvalitně odvedená filmařská práce. Coby podívaná pak zaujme především autentickým prostředím a výraznými hereckými výkony. Zajímavý je i samotný děj, který však občas trochu pokulhává. Pozornost upoutá hlavně prolínání dvou příběhových rovin, avšak celkově je snímek v některých chvílích až moc unylý. Je jasné, že to patří k jeho celkové melancholii a depresivnímu nádechu, ale trochu popohnání by mu neuškodilo. I tak se však jedná o dobrou podívanou, která si zcela určitě najde své publikum a nadšence do skandinávské filmografie bezesporu nezklame.
 

Sakra, asi jsem si zabouchl dveře.

Nedáme si závod, kdo bude rychleji doma?

Pojď sem, musím ti říct jedno velké tajemství.