Jak brazilská Popelka ke štěstí přišla.
Vezměte klasický pohádkový námět, přidejte některé prvky současnosti, jako internet, sociální sítě a třeba diskžokejství, a měl by vzniknout ideální film pro teenagery. Jenže se ukazuje, že tento postup připomínající pečení dortu pejska a kočičky prostě nefunguje.
Ještě před dvěma lety žila sedmnáctiletá Cintia Dorella spokojeným životem se svými rodiči v luxusním sídle. Když ovšem vyjde najevo, že její otec má milostný vztah se svou sekretářkou Patricií, požádá matka o rozvod. Kvůli tomu jejich dcera přestane věřit na lásku a zaměří se na svůj sen – stát se profesionální DJkou. Její vystoupení zaslechne populární zpěvák Freddy Prince, který se do ní okamžitě zamiluje.
Po herecké stránce to vlastně není vůbec špatné, protože všichni působí v rámci svých rolí celkem uvěřitelně. Jen kdyby herečka Maisa Silva ztvárňující Popelku tolik nepřehrávala. Její příliš výrazné grimasy po chvíli přestanou diváka bavit. Podobně jsou na tom i její nevlastní sestry. Dokonce si nakonec oblíbíme i roztomilého Freddyho se vší jeho naivitou. Ve slabý okamžik by se nejedna dívka snadno ztratila v jeho přeslazených skladbách.
A co máš vlastně s tou úchylkou na boty?Bezpochyby nejlepší výkon předvede macecha Patricia (Fernanda Paes Leme), kterou začnete skutečně nesnášet. Ačkoliv právě její hlášky jsou tutově nejzábavnější součást snímku. Třeba když konfrontuje „prince“ se slovy: „A co máš vlastně s tou úchylkou na boty?“ Tím je velké tajemství opěvovaného hrdiny konečně prozrazeno!
Scénář se skládá z různých klišé z žánrově podobných filmů. Ani jedna z postav neříká něco skutečně zajímavého nebo originálního. Všechno je primitivně přímočaré, aktéři klidně několikrát zopakují jednu informaci. Jako by se skoro počítalo s tím, že dospívající bude při sledování dělat multitasking, tudíž nebude schopen vnímat věci napoprvé.
Je totiž na první pohled patrné, že se tvůrci snažili nejvíce přiblížit právě mladému publiku. Postavy řeší nové aplikace na mobil, influencerství nebo příspěvky na sociálních sítích. Škoda jen, že je toho tak nějak příliš najednou a ztrácí se tím původní kouzlo pohádky. Staršího diváka pravděpodobně toto zpracování vůbec nezaujme.
Pro produkci z Jižní Ameriky obecně je typická jakási patetičnost. Té si konkrétně zde není možné nevšimnout. Projevuje se hlavně téměř všudypřítomnou dramatickou hudbou v pozadí a ztřeštěným chováním jednotlivých postav. Zářným příkladem toho je teta Helena (která má mimochodem to nejrozkošnější štěně pod sluncem). Chvílemi je to i vcelku komické, ale pro českého diváka je těžké to po celou dobu snášet a nezbláznit se z toho.
Film navazuje na tradici opakování osvědčeného motivu. Stačí zmínit Moderní Popelku (2004) s Hilary Duff, A zase jednu Popelku (2008) se Selenou Gomez nebo snímek Moderní Popelka: Byla jednou jedna píseň (2011) s Lucy Hale. Vypadá to, že čím novější zpracování, tím víc se zapojuje hudba a kvalita jde strmě dolů. Když pozapomenete na vše, co víte o skutečném světě, najde se i několik světlejších momentů určených především pro zasněné dívky. Pokud se plánuje do budoucna další modernizace, jsou na místě obavy. Od samého dna to totiž už není zase tak daleko.
„Na to pódium nepůjdeš, žádný šťastný konec nebude!“
Poslechněte si zremixovaného Beethovena.
A teď to tady pořádně rozjedeme s brazilským popem.
DJ Popelka / DJ Cinderella
Film navazuje na tradici opakování osvědčeného motivu. Stačí zmínit Moderní Popelku (2004) s Hilary Duff, A zase jednu Popelku (2008) se Selenou Gomez nebo snímek Moderní Popelka: Byla jednou jedna píseň (2011) s Lucy Hale. Vypadá to, že čím novější zpracování, tím víc se zapojuje hudba a kvalita jde strmě dolů. Když pozapomenete na vše, co víte o skutečném světě, najde se i několik světlejších momentů určených především pro zasněné dívky. Pokud se plánuje do budoucna další modernizace, jsou na místě obavy. Od samého dna to totiž už není zase tak daleko.
- Hodnocení