Recenze Štěstí je krásná věc: Film sází na jednoduchou zábavu a nenáročné diváky

Láska a dobro zvítězí nad penězi a hamižností.
 
 
Partneři Čenda a Jana jsou nezaměstnaní, topí se v dluzích a potýkají se s exekutory. Požádají o pomoc místního faráře, který jim věnuje požehnaný tiket do loterie. Vyhrají 176 milionů korun, díky čemuž se jim od základů změní jejich dosavadní život. Když se to rozkřikne mezi lidmi, všichni se s nimi najednou chtějí stýkat. Každý totiž skrytě doufá, že získá nějaké peníze pro sebe. Pohádková výhra však zkomplikuje jejich doposud hezký vztah a oni si postupně začnou uvědomovat, na čem skutečně záleží.

Při výběru herců měli tvůrci velmi šťastnou ruku. Petra Hřebíčková si právem získává pozornost diváků v každé scéně, ve které se objeví. Ostatně podobně tomu je i u většiny jejích dalších filmů. Karel Zima se zase typově přesně hodí do této role, myšleno v tom nejlepším slova smyslu. Jejich přehnaná naivita, třebaže absolutně nereálná, je vlastně až roztomilá. Další postavy ztvárnili například Ondřej Pavelka, Jan Dolanský, Marek Taclík nebo Markéta Hrubešová. Každý z nich vlastně dobře odvedl to, co se od něj čekalo. Nejpřirozenější projev má bezpochyby nově objevená nejoblíbenější hvězda současnosti – Zdeněk Godla. Právě jeho autentické výroky dokážou diváka nejvíce rozesmát.

Ačkoliv se herci vážně snaží pozdvihnout laťku celému snímku, se scénářem toho bohužel už moc nezmůžou.Ačkoliv se herci vážně snaží pozdvihnout laťku celému snímku, se scénářem toho bohužel už moc nezmůžou. Když se podíváme na tvorbu scénáristy Jaroslava Sauera (například filmy Špindl, Špindl 2, Pepa nebo seriál Kameňák), vlastně to dopadlo zcela podle očekávání. Dílo se pevně drží již dříve osvědčených postupů. Jeho koncept navíc nápadně připomíná Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Chudák z vesnice dostane nečekaně velké množství peněz a myslí si, že si za ně může koupit celý svět. Mnoho věcí takto vlastně doopravdy získá – ať už používané auto svého nepřítele ze školy, lahodný steak od sousedního stolu v restauraci nebo soukromé vystoupení Petra Kotvalda v hotelovém pokoji.

Vsází se na prostý humor, který pochopí úplně každý. Až je z toho člověku trochu smutno, protože tvůrci zřejmě nemají moc vysoké mínění o inteligenci české populace. I když je nutné přiznat, že i tento způsob humoru občas zafunguje. Některé nekorektní žerty jsou zase naopak přes čáru a spíše vyvolávají pocit trapnosti. V každém snímku existuje určitá mez únosnosti morbidnosti a použití oslovení Čendo. Nebo by alespoň měla existovat.

Většina příběhu je situována do prostředí obyčejné vsi, ze které dýchá ta správná atmosféra. Jen některé retro doplňky jsou občas přemrštěné, ale u někoho to může podnítit nostalgické vzpomínky. I když stereotypy o obyvatelích vesnic plně podporuje, a dokonce vytváří některé nové, svým způsobem boří ty o postižených lidech a Romech, a to je vlastně celkem příjemná změna. Nicméně všechny postavy zůstávají nerealistickými figurkami s přehnanými charakteristickými rysy.

Pokud vám tento film uteče, tak se vlastně vůbec nic nestane. Jestliže ale opravdu nebudete mít nic lepšího na práci, hodí se možná jen jako lehká jednohubka na zabití času, na kterou krátce po skončení s lehkým srdcem zapomenete. Podobných počinů se v poslední době vyrojilo až přespříliš a tenhle se od nich ničím neodlišuje. Musíme si nejspíše ještě počkat, až se někomu podaří konečně natočit českou komedii, která bude mít alespoň trošku hlubší motiv a postavy, uvěřitelný děj a inteligentnější humor.
 

„Zmizík vyřeší všechny tvoje problémy, brácho!“

„A můžete nám výhru dát v hotovosti? Přinesli jsme si na to tašky…“

„Až pořídíte synovi vozík, kupte si ještě něco na sebe. Takové hadry nenosí už ani skuteční vesničané.“