Recenze Muž, který stál v cestě: Historickému dramatu by prospělo svižnější tempo a méně nepřirozených dialogů

Zatvrzelost za každou cenu, nebo hrdinský čin?

Film zachycuje dramatické události 21. srpna 1968, kdy začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Čelní představitelé KSČ byli zatčeni a převezeni do Moskvy. Leonid Iljič Brežněv na ně pod hrozbou likvidace tlačil, aby podepsali dokument, který by čin legitimizoval. Jediný, kdo ho tenkrát odmítl podepsat, byl lékař a politik František Kriegel.

Připomíná se tak jeden z nejvyhrocenějších okamžiků novodobých dějin Československa.Připomíná se tak jeden z nejvyhrocenějších okamžiků novodobých dějin Československa. Něco takového je zvlášť v současné době velmi potřeba. Horší už je to však s formou, kterou k tomu tvůrci zvolili. Nejde se totiž ubránit dojmu, že by to šlo udělat o dost záživněji.

Františka Kriegela ztvárňuje herec Tomáš Töpfer. Jeho minimalistické hraní se pro tuto postavu velmi hodí. Na to, že má jít o hlavního hrdinu, se mu ale dostává poměrně málo prostoru. Možná je to proto, že by pak nemohl být vykreslen v tak pozitivním světle. Ve skutečnosti totiž nestál jen za samými dobrými věcmi, nicméně klaďasové s pevnou morálkou se vždy prodávají líp. Jeho manželku Rivu hraje Zuzana Mauréry, která svou roli zvládla bravurně. Až má člověk pocit, že by životní příběh její postavy taky stál za zfilmování.

Další výraznou postavou je Gustav Husák v podání Adriana Jastrabana. Právě jeho vnitřní proměna je zachycena pravděpodobně nejdetailněji. Kvůli strachu a touze po moci je schopný přehodnotit své dosavadní názory a zapudit svého dlouholetého přítele. Hlavní osobností pražského jara byl Alexander Dubček, kterého hrál Daniel Heriban. Dále můžou diváci sledovat například Jiřího Ployhara ml. jako Oldřicha Černíka nebo Přemysla Bureše coby Josefa Smrkovského.

Drama je založeno především na interakci jednotlivých postav. I když je ztvárňují zkušení herci, jejich dlouhé dialogy mají zvláštní schopnost tak trochu uspávat i toho, koho toto téma skutečně zajímá. Navíc ve většině případů nepůsobí moc přirozeně. Ačkoliv nonšalantní oslovování „Gusto“, „Franto“ nebo „Pepo“ vás alespoň rozesměje.

Celkově by filmu prospělo, kdyby byly rozhovory politiků prokládány také něčím jiným. Třeba by nebylo od věci ukázat víc reakcí lidí na invazi nebo projíždějící tanky, které toho zničí víc než jen jednu telefonní budku s člověkem uvnitř.

Co se naopak povedlo, je prokládání skutečných dobových záběrů s těmi natočenými. Aby přechod mezi nimi nebyl tak ostrý, spojuje je černobílá barva, která teprve po několika vteřinách přejde opět do barev. Věrohodnost zvyšuje také používání ruského jazyka, protože právě v něm probíhá většina komunikace mezi československými a sovětskými politiky. Správně paranoidní atmosféru navodí i záběry, které ukazují, jak měl Sovětský svaz promakaný systém odposlouchávání.

Snímek Muž, který stál v cestě se snaží popsat události 21. srpna 1968 z pohledu tehdejších československých politiků. Hereckému obsazení, kterému vévodí Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry a Adrian Jastraban, nelze vůbec nic vytknout. O něco horší už je to se způsobem zpracování. I když je potřeba natáčet filmy o významných historických událostech, chtělo by to k tomu přistupovat jinak. Třeba by stačilo prokouřené hovory politiků občas proložit něčím jiným, co by filmu dodalo trochu rychlejší tempo a větší spád. Navíc pokud má dílo přiblížit tehdejší situaci mladším generacím, chtělo by to jasněji popsat, kdo má představovat kterou osobu. Každopádně se čím dál víc ukazuje, že má náš národ mnoho nevyřčených příběhů, které stojí za to vyprávět.

„Přišli jsme o všechno!“

Nechybí ani tradiční líbání komunistických pohlavárů.

„Pánové, poletíme první třídou.“

70%

Muž, který stál v cestě / The Man Who Stood in the Way

Snímek Muž, který stál v cestě se snaží popsat události 21. srpna 1968 z pohledu tehdejších československých politiků. Hereckému obsazení, kterému vévodí Tomáš Töpfer, Zuzana Mauréry a Adrian Jastraban, nelze vůbec nic vytknout. O něco horší už je to se způsobem zpracování. I když je potřeba natáčet filmy o významných historických událostech, chtělo by to k tomu přistupovat jinak. Třeba by stačilo prokouřené hovory politiků občas proložit něčím jiným, co by filmu dodalo trochu rychlejší tempo a větší spád. Navíc pokud má dílo přiblížit tehdejší situaci mladším generacím, chtělo by to jasněji popsat, kdo má představovat kterou osobu. Každopádně se čím dál víc ukazuje, že má náš národ mnoho nevyřčených příběhů, které stojí za to vyprávět.

• Hodnocení