Recenze #Žiju: Korejská zombie apokalypsa je dobrou žánrovou podívanou, která těží především z dobrého načasování uvedení na Netflix

Film točí kolem smrtelného viru, který jednoho dne propukne v Jižní Koreji.
 
 
To je situace pro dnešní společnost poměrně povědomá. Tento korejský zombie thriller byl natočený ještě dávno před současnými událostmi vyvolanými pandemii covid-19, a přesto je jeho téma překvapivě poněkud familiární a blízké současnému stavu, ve kterém se naše společnost nachází. Děj se totiž točí kolem smrtelného viru, který jednoho dne propukne v Jižní Koreji. Postižení se po nakažení začínají chovat abnormálně a agresivně, jako smyslů zbavení a napadají všechny ostatní. Osamělý mladík se tak vlivem okolností ocitá uvězněn ve svém bytě jako jeden z mála přeživších a bez spojení s okolním světem se snaží přežít a najít cestu ven.

Dějově se snímek zaměřuje především na přežití v neplánované karanténě se ztenčujícími se zásobami.Jde samozřejmě o poněkud hyperbolickou situaci, kterou však lze v jistých ohledech aplikovat i na současnost a jako nechtěnou satiru na covid-19. Dějově se totiž snímek zaměřuje především na přežití v neplánované karanténě se ztenčujícími se zásobami, kde lze hledat jisté paralely. V druhé řadě je tu pak zákeřný virus, o kterém se zprvu nic moc neví, až později se začínají vynořovat stále nové a nové informace a rozšiřovat seznam jeho symptomů (i to zní poněkud povědomě).

Ve svém jádru je však #Žiju především také zombie thrillerem, jehož hlavní prvky se dostavují ve velké míře až v poslední třetině děje. Ono to ale nevadí, neboť vyprávění je samo o sobě většinu času zajímavé, a i když se může zdát statické, tak poměrně dobře uplyne a divák se nenudí.  Samotná akce, když na ní přijde řada, je pak také vděčná a kvalitně provedená.

Velkým tahákem je i jihokorejský herec Ah-in Yoo coby protagonista. Ten je vlastně velkou část příběhu sám na plátně a vede takový herecký monolog, čímž tak trochu připomíná Matta Damona v Marťanovi. Tomu se svým přednesem sice nevyrovná, ale i tak podává kvalitní výkon, kterým upoutá naši pozornost na první dobrou. Ah-in Yoo navíc dobře nese celý děj coby výrazný hrdina všedního dne.

Zaujmou pak také propracované masky zombie. Zde se opravdu maskéři nebáli jít do extrémů a tvůrci zjevně povolili uzdu jejich fantazie. Sem tam někomu chybí kus obličeje, anebo má třeba vypálené obě oči. Díky tomu a občasným pokusům o lekačky dostává #Žije i trochu hororový nádech, což určitě není na škodu.

Co však naopak trochu zamrzí je, že jinak chytrý thriller, ke konci, přesněji ve svých posledních dvaceti minutách, odkudsi odnikud představuje jakéhosi záporáka s nejasnými motivy. Nehledě pak na to, že celá ta situace s ním je velmi předvídatelná a obesetá klišé. A je to škoda, neboť do tohoto momentu šlo o kvalitní a logicky smýšlející scénář, vše dávalo smysl, ale pak se tvůrci rozhodli představit lidského antagonistu, i když jako velká hrozba bohatě stačili zombíci.

#Žiju je režisérským a scenáristickým debutem jihokorejského filmaře Il-hyeong Choi, a vzhledem k tomu, jde o povedenou prvotinu, která působí velmi kvalitně, především z produkčního hlediska. Příběh je sice okoukaný, zombie apokalyps jsme na plátně viděli mnoho, ale jeho zpracování dokáže dostatečně zaujmout. Značně tomu napomáhá i dobré načasování premiéry na Netflixu (uprostřed reálné pandemie).
 

Sakra, zapomněl jsem koupit toaleťák.

Teď se podíváme, co dávají u sousedů v televizi.