Stín mrtvé manželky neustále obchází kolem.
V roce 1938 vydala britská spisovatelka Daphne Du Maurier psychologický román Rebecca, který inspiroval v průběhu let řadu filmařů. Nejslavnější verzí je bezpochyby stejnojmenný snímek režiséra Alfreda Hitchcocka. Tato adaptace získala dokonce Oscara za nejlepší film roku 1940. A očividně tento námět nepřestává fascinovat dodnes.
Mladá žena pracuje jako dámská společnice movité Američanky na cestách. V Monte Carlu se potká s bohatým vdovcem Maximem de Winterem, téměř okamžitě se do sebe zamilují a vezmou se. Když se ovšem po svatební cestě nastěhují do šlechtického sídla na anglickém pobřeží, na každém kroku je cítit přítomnost jeho zemřelé manželky. Hlavní protagonistka zjišťuje, že se jí nemůže v ničem vyrovnat. Navíc služebnictvo není příliš ochotné jí pomoct se zorientovat v novém prostředí.
Nejdříve to začíná vlastně poměrně nevinně. Sledujeme roztomilé tápání dívky z chudých poměrů, která svou bezstarostností okouzlí vážného Maxima. Vyráží společně na různé výlety do exotického prostředí, což vhodně dotváří romanticky laděnou atmosféru. Tyto scény jsou prozářeny barvami a sluncem. Při příjezdu na samotnou usedlost Manderley se to rychle změní, náhle obraz velmi potemní. Z usměvavého elegána se stane zachmuřený morous a dívka si postupně uvědomuje, že před ní manžel skrývá mnoho tajemství.
Stejně jako v knize není ani jednou zmíněno jméno hlavní hrdinky, čímž je naznačena její obyčejnost a nevýraznost. I když oproti Joan Fontaine je v této verzi méně naivní a akčnější. Celkově se tvůrcům podařilo vybrat vzhledově skutečně dost podobné herce, jako byli v oceněném filmu. Lily James, Armie Hammer a Kristin Scott Thomas předvádí obstojné herecké výkony. Naopak jméno Rebecca se skloňuje ve všech pádech a písmeno R se vyskytuje na všech věcech, které jí dříve patřily. Celé jedno křídlo domu je dokonce zasvěceno její památce.
Ačkoliv toto drama vyvolává dojem nadpřirozena, zůstává v hrůzách reálného světa.Ačkoliv toto drama vyvolává dojem nadpřirozena, zůstává v hrůzách reálného světa. Zvláště strašidelné jsou snové sekvence, například když ústřední hrdinku pozře oživlé křoví. Podobně záhadné je i to, že Maxim chodí náměsíčný po domě. Všechny tyto zvláštnosti mají však normální vysvětlení.
Po psychologické stránce je zneklidňující to, že je zpochybněno divákovo vnímání dobra a zla. Je těžké určit, kdo si zaslouží jeho sympatie. Postavy mají hlubší rozměr, v každé se skrývá kromě lásky i zášť a hněv. Kvůli tomu se nabízí srovnání s románem Na Větrné hůrce od spisovatelky Emily Brontëové.
Rebeka rozhodně vychází ve velmi příhodný čas – těsně před Halloweenem, takže určitě přiláká diváckou pozornost. K mysteriózní atmosféře přispívá i skutečnost, že se příběh odehrává na počátku 20. století. Je vcelku působivé dívat se na dobové interiéry a kostýmy. Kdyby se vypravování přesunulo do současnosti, zaručeně by ztratilo ono tajuplné kouzlo. Pokud navíc neznáte předchozí adaptace, budete s napětím očekávat, jakým směrem se to bude dál vyvíjet. Režisér Ben Wheatley nepřekonal dílo legendárního mistra napětí, dost scén od něj dokonce neskrývaně okopíroval, ale na druhou stranu se vůbec nemá za co stydět.
„Nikdy vás nebude milovat tak, jak miloval ji.“
„Promiň, drahá, zašpinil jsem si svůj hořčičný oblek, takže musíme jet domů.“
Sex se záhadným cizincem na pláži? Jasně, proč ne?
Rebeka / Rebecca
Rebeka rozhodně vychází ve velmi příhodný čas – těsně před Halloweenem, takže určitě přiláká diváckou pozornost. K mysteriózní atmosféře přispívá i skutečnost, že se příběh odehrává na počátku 20. století. Je vcelku působivé dívat se na dobové interiéry a kostýmy. Kdyby se vypravování přesunulo do současnosti, zaručeně by ztratilo ono tajuplné kouzlo. Pokud navíc neznáte předchozí adaptace, budete s napětím očekávat, jakým směrem se to bude dál vyvíjet. Režisér Ben Wheatley nepřekonal dílo legendárního mistra napětí, dost scén od něj dokonce neskrývaně okopíroval, ale na druhou stranu se vůbec nemá za co stydět.
- Hodnocení