Recenze: Rose Island je skutečným příběhem o snu italského mladíka z konce šedesátých let, který stojí za to vidět

Slyšeli jste o muži, který si postavil vlastní ostrov? 
 
 
Rose Island vypráví příběh Itala jménem Giorgio Rosa (Elio Germano). Tento čerstvě vystudovaný inženýr je tak trochu géniem a zároveň velkým snílkem, který se dostává díky svým vynálezům a pokusům do menších či větších problémů se zákonem a s právním systémem. Když mu dojde, že nemůže mít v tomto systému svůj vlastní svět, začne přemýšlet nad tím, že si ho vybuduje sám. Až po delší době dostane inspiraci k tomu, že by si mohl postavit svůj vlastní ostrov, který bude dost daleko od pevniny Itálie na to, aby se již nacházel v mezinárodních vodách.

Spolu se svým kamarádem Mauriziem (Leonardo Lidi) se rozhodnou, že vybudují ostrov z oceli. V podstatě tak půjde o jakousi plošinu, která bude stát nad hladinou moře, stejně jako ropné plošiny. Díky Giorgiho skvělým technickým znalostem se podaří oběma přátelům poměrně rychle a finančně stále přívětivě postavit plošinu, která se má stát zcela nezávislým a svobodným územím. O ostrově, který získá jméno Rose Island, tedy Růžový ostrov, se začne rychle mluvit nejen v Itálii, ale i ve zbytku světa. Když se Giorgio s Mauriziem rozhodnou, že chtějí po OSN, aby je uznala za skutečný stát, začne se do celé situace vkládat italská vláda, která nechce za žádnou cenu dopustit, aby se něco takového stalo realitou.

Snímek režiséra Sydneyho Sibilii je už samotnou zápletkou velmi netradiční a originální.Snímek režiséra Sydneyho Sibilii je už samotnou zápletkou velmi netradiční a originální, o to více na něm vyniká, že je podle skutečných událostí. Giorgio působí trochu jako podivín a snílek, který by skvěle zapadl do skupiny zábavných vědátorů z Teorie velkého třesku. Je tedy poměrně výstřední, ale divák si ho dokáže oblíbit a fandit mu v dosažení jeho cíle. Záměr vymanit se z různých nařízení, zákazů a omezení ze strany systému je totiž něco, s čím se dokáže každý běžný člověk dobře ztotožnit.

Právě onen souboj Giorgia a jeho kamarádů se systémem, jež se snaží tvářit přátelsky a navenek chránit své občany, které chce ovšem mít ve skutečnosti za každou cenu pod kontrolou, je zdaleka tím nejsilnějším tématem filmu. Jelikož se ale odehrává v závěru šedesátých let, lze očekávat, že bitva to bude drsná a nemusí ve výsledku úplně dobře dopadnout. To ovšem nijak neubírá velkému optimismu a nadšení, které ze snímku sálá. Kromě toho je výsledek okořeněn poměrně silnou dávkou více či méně zábavných scén, které zaručí, že se alespoň několikrát od srdce zasmějeme.

Rozhodně ale nejde o snímek, který by byl vyloženě dokonalý. Co se týče vizuálního zpracování, je natočen poměrně standardním způsobem, což rozhodně nijak zvlášť nevadí. Někdy je ovšem znát, že se určité scény natáčely ve studiu s modrým či zeleným plátnem v pozadí, což může působit místy trochu rušivě. Otázky ale spíše vyvolávají některé momenty v samotném příběhu, které nejsou více rozvinuté. Ve filmu je například část, kdy by stovky lidí z celého světa rádi změnili své občanství a stali se občany ostrova Rose Island. Samotný ostrov, nebo spíše plošina, má ovšem pouhých 400 metrů čtverečních.

Nabízí se samozřejmě možnost, že šlo ze strany většiny lidí spíše o zbožné přání či o symbolický krok, což by dávalo svým způsobem smysl, jelikož určitá symbolika proti stávajícímu režimu se nese v podstatě celým filmem. Problém ovšem je, že se touto konkrétní otázkou nikdo dále nezabývá a zkrátka vyšumí do ztracena, což by se dalo říct i o několika dalších momentech. Zároveň bychom mohli podotknout, že některé vedlejší postavy nejsou nijak zvlášť prokreslené, nicméně svojí pozici v příběhu dokážou nakonec obhájit poměrně dobře. I když bychom tedy našli nějaké ty nedostatky, tak pozitiva v tomto případě jednoznačně převládají.

Rose Island je velmi povedeným filmem podle skutečné události, který má silnou myšlenku, trochu toho srdíčka a dokáže i velmi dobře pobavit. Některé momenty a vedlejší postavy by si možná zasloužily ještě více rozvinout, ale ve výsledku do sebe spoustu věcí hezky zapadne a určitá negativa celkové skóre nijak výrazně nesráží. Hlavní postava Giorgia je skvěle napsaná a člověk jej dokáže chápat, podporovat ho a soucítit s ním, přestože je to trochu podivín a nenapravitelný snílek. Právě ono snílkovství a optimismus ovšem vynikají na celém filmu nejvíce, nehledě na to, že závěr nemusí dopadnout tak růžově, jak by si člověk možná přál. Případ ostrova Rose Island lze považovat za zajímavý historický milník a je rozhodně dobře, že o této události vznikl snímek, u kterého se člověk výborně zabaví.
 

Představujeme vám prezidenta a radu ministrů nezávislého ostrovního státu Rose Island. Kdo by to do nich řekl, že?

 

Rose Island – místo nekontrolovatelné zábavy. Kdo ale potom uklízí všechen ten nepořádek a kam, toť otázka.

 

Snímku neschází ani trocha té romantiky.

 

75%

Rose Island / L'incredibile storia dell'Isola delle Rose

Rose Island je velmi povedeným filmem podle skutečné události, který má silnou myšlenku, trochu toho srdíčka a dokáže i velmi dobře pobavit. Některé momenty a vedlejší postavy by si možná zasloužily ještě více rozvinout, ale ve výsledku do sebe spoustu věcí hezky zapadne a určitá negativa celkové skóre nijak výrazně nesráží. Hlavní postava Giorgia je skvěle napsaná a člověk jej dokáže chápat, podporovat ho a soucítit s ním, přestože je to trochu podivín a nenapravitelný snílek. Právě ono snílkovství a optimismus ovšem vynikají na celém filmu nejvíce, nehledě na to, že závěr nemusí dopadnout tak růžově, jak by si člověk možná přál. Případ ostrova Rose Island lze považovat za zajímavý historický milník a je rozhodně dobře, že o této události vznikl snímek, u kterého se člověk výborně zabaví.

• Hodnocení