Recenze Můžeme být hrdinové: Robert Rodriguez se snaží navázat na éru Spy Kids a poměrně se mu to daří, jeho nové dílo však ocení především mladší diváci a nostalgikové
Spy Kids s nadpřirozenými schopnostmi.
Těmito slovy se dá v zásadě ve zkratce shrnout nový počin režiséra Roberta Rodrigueze pojmenovaný Můžeme být hrdinové. Rodriguez má na svém kontě mimo jiné právě zmíněnou filmovou sérii Spy Kids nebo Dobrodružství Žraločáka a Lávovky, na které částečně navazuje i jeho nejaktuálnější snímek.
Totiž, Žraločák a Lávovka se tu objevují jen letmo a spíše jako takový fan service, v centru dění je spíše jejich malá dcerka Guppy se skupinkou dalších dětí superhrdinů. Když jsou jejich superhrdinští rodiče zajati nepřátelskými mimozemšťany, je jen na dětech, aby je zachránili a společně s nimi i celou planetu. K tomu však musí spojit síly a stát se opravdovým týmem.
Premisa tohoto dobrodružného rodinného akčňáku, zní tedy poměrně jednoznačně. A v některých ohledech je i tak trochu předvídatelná a vyprávěna skrz jakousi naivní dětskou optiku, ostatně jako i výše zmíněné Rodriguezovy filmy. Co také čekat od sequelu ke snímku, jehož námět vznikl díky představivosti Rodriguezova tehdy osmiletého syna? Mnoho ne. Však ono také zdaleka nejde o nic objevného ani intelektuálně náročného.
I přes to však dokáže Můžeme být hrdinové v několika ohledech příjemně překvapit. Děj, i když relativně přímočarý a zdánlivě předvídatelný, nabídne v závěru docela překvapivý a, vzhledem ke zbytku příběhu, i chytrý zvrat. Tvůrci tohle dobře ukryli, to se jim musí nechat. Baví i četné humorné narážky, které jsou v určitých hlediscích i poměrně důvtipné, jako třeba když děti kritizují typické aspekty superhrdinských kostýmů (jsou moc barevné, mají vycpané svaly a přes masku nejde nic vidět). Úsměvné jsou i scény, kdy drobounká osmiletá holčička morduje obrovské dvoumetrové chlapy z ochranky.
Efekty superschopností jednotlivých postav jsou sice povedeně odvedené, avšak spolu s celkovými kulisami a maketami, nějakým způsobem působí jako z počátku 21. století a vlastně tím navozují onu nostalgickou atmosféru Spy Kids.Krom toho nabízí snímek i zajímavou vizuální stránku. Efekty superschopností jednotlivých postav jsou sice povedeně odvedené, avšak spolu s celkovými kulisami a maketami, nějakým způsobem působí jako z počátku 21. století a vlastně tím navozují onu nostalgickou atmosféru Spy Kids, čehož chtěl Rodriguez nejspíše docílit.
Avšak, kde Můžeme být hrdinové dost upadá, jsou dialogy, které jsou zkrátka výrazně strojené a dětinské. O autentičnost se tvůrci ani nesnažili, to je celkem jasné, ale kvalita z nich také zrovna dvakrát nevyzařuje.
Neoslní moc ani herecké obsazení. Jediný, kdo vyčnívá je Pedro Pascal (The Mandalorian), který sice v některých ohledech trochu přehrává, ale tak nějak příjemně, že to ani nevadí. Je rozhodně poznat, že se ze svých kolegů snažil nejvíc. Je pouze škoda, že jeho potenciál tvůrci nevyužili více, objevuje se tu totiž asi tak nějak podobně úsporně jako Antonio Banderas ve (už mnohokrát) zmiňovaných Spy Kids.
V centru dění je však dětská část obsazení. I tam se najde pár pozitivních momentů, ale povětšinou dětští herci nepodávají příliš přesvědčivé výkony. Velká část z nich pouze silně přehrává a jejich přednesy působí jaksi nejistě, jen těžko v nich můžeme hledat nějaké nové talenty do budoucna. Jedinou světlou výjimkou je nejmladší členka štábu osmiletá Vivien Lyra Blair, která si ve své vedlejší roli jako Guppy osvojí každou svou scénu a krade každý moment.
Celkově tedy nový počin Roberta Rodrigueze nepřináší nic zhola objevného, ale i tak vlastně baví. Dialogy sice nejsou perfektní, herci hodně přehrávají a vizuální efekty navozují počátek dvacátého prvního století, i přes to si však diváci tento snímek užijí. Ale jen za tří podmínek: pokud jsou děti, vyrůstali se Spy Kids a Žraločákem a Lávovkou a neberou to celé moc vážně. Pokud tohle člověk splňuje, tak má solidní šanci tuto Netflixovku ocenit za to, co je.
Hádejte, kdo jsou moji rodiče!
Sakra, zapomněl jsem si doma helmu…
Máme hlad a nevyspali jsme se dobře, takže se nám kliďte z cesty!
Můžeme být hrdinové / We Can Be Heroes
Celkově tedy nový počin Roberta Rodrigueze nepřináší nic zhola objevného, ale i tak vlastně baví. Dialogy sice nejsou perfektní, herci hodně přehrávají a vizuální efekty navozují počátek dvacátého prvního století, i přes to si však diváci tento snímek užijí. Ale jen za tří podmínek: pokud jsou děti, vyrůstali se Spy Kids a Žraločákem a Lávovkou a neberou to celé moc vážně. Pokud tohle člověk splňuje, tak má solidní šanci tuto Netflixovku ocenit za to, co je.
- Hodnocení