Temný rytíř povstal / The Dark Knight Rises – recenze
[singlepic id=2277 w=200 h=200 float=left]Začal jsem, ztemněl jsem, povstal jsem!
Jelikož filmová dobrodružství Batmana skončí na nějakou dobu u ledu (kde se o ně bude starat Mr.Freeze), otázku, jak se Christopher Nolan a Christian Bale vyrovnali s posledním dobrodružstvím strážce Gothamu, budou teď klást lidé celé týdny a ještě déle budou diskutovat mezi sebou navzájem. Odpověď si v mnohém lze snadno odvodit z předcházejících dílů trilogie. Nolan ani nikdo jiný se nedopustí významného prohřešku proti technické stránce eposu. Stejně jako Temný rytíř byl grandióznější a atmosféričtější než Batman začíná, závěrečná kapitola superhrdinovy cesty zachází ve vystupňovaném napětí až do krajnosti a souboje mezi postavami doprovázené jejich vnitřními změnami prostě musíte sledovat. Nicméně, to, co na začátku bylo silnou stránkou nového ztvárnění Batmana, se velice snadno může změnit ve slabost.
Nolan od začátku bral svoje vyprávění extrémně vážně, částečně aby co nejvíc přiblížil komiksový příběh mainstreamu a možná tak trochu, aby se za žádnou cenu nepřiblížil stylu Joela Schmachera. Tím pádem natočil působivý obraz boje jednoho muže s vnitřní i vnější temnotou a zároveň v každém příběhu nasadil do Gothamu působivého padoucha, který chce rozvrátit zkorumpovaný svět chaosem až apokalypsou. To vše zde můžeme opět najít – v samotném závěru jsou tyto motivy natolik posíleny, že snímek ze všeho nejvíc připomíná kolotoč, který nejenže nelze zastavit, ale navíc se utrhl a bláznivě rotuje po celém městě. Bez sebemenšího odlehčení atmosféry bude nejeden člověk z takové podívané prostě a jednoduše zaskočen. Jaký to kontrast oproti prologu, v němž se pomalu řeší melodrama soukromého života Bruce Waynea. Toto se mi nepíše snadno, jelikož zde snad není jediný moment, jenž by byl natočen, nebo alespoň napsán špatně. Jen je toho moc a natahované momenty, kdy (logicky) nevíme, proč vlastně záporáci dělají to či ono, by neměly dohromady s psychologickými scénami neúměrně film prodlužovat.
Postavy jsou většinou jedna báseň. Navzdory počáteční nezáživnosti dokázal Christian Bale provést svého Bruce Waynea / Batmana od bezmoci k znovunalezené síle. Anne Hathaway je patrně mnohem lepší herečka, než by její postava Catwoman vůbec potřebovala a skvěle se vyjímá v tomto pojetí komiksového filmu, v němž je mnohem důležitější zdůraznit postavy, když na sobě zrovna nemají masku. Pokud jde o pochvalu vedlejších aktérů, zaslouží si ji jak Gary Oldman, coby známý policista Gordon, tak nováček Joseph Gordon-Levitt, jehož Blake předvede ve finále pár překvapení.
Bohužel, z tohohle pohledu nevyznívá dobře hlavní padouch Bane v podání Toma Hardyho. Kouzlo jeho osobnosti je zakryto skutečností, že ze všech dosavadních kladných i záporných postav v sérii je snad nejvíce odosobněnou figurou a má nejblíže k bohapustému stroji na zabíjení. Jeho nejvýznamnějšími funkcemi je poskytnout co možná nejhoršího fyzického protivníka Batmanovi a zařídit propojení se zápletkou prvního dílu trilogie. Když jsme u toho, chápu logiku uzavírajícího se kruhu, ale nevím, proč ho tolik tvůrců miluje. Joker v Temném rytíři neměl co dělat s předchozím dějem a účinkoval výborně…
Dokáži si představit spoustu možných námitek především vůči závěrečné části – kvůli již zmíněnému přehnanému tempu, občasným nesmyslům, soap operovým odhalením a akčním klišé se zásahem na poslední chvíli. Všechno to svědčí o věčné škodě – Nolan nevěnoval scénáři stejnou péči jako své režii, herci svým rolím, nebo Hans Zimmer dech beroucí hudbě. Součtem všech vad na kráse pro mne závěr nové řady zůstává jejím nejslabším článkem. Sice stojí vysoko mezi komiksovými filmy, jenže zdaleka nepřekvapil tak, jako jeho předchůdce.
„Co takhle si zatančit na rozpálené plechové střeše?“
[singlepic id=2282 w=400 h=300 float=center]
„Ptám se naposledy! Kdo mě hrál v Batmanovi a Robinovi?!“
[singlepic id=2283 w=400 h=300 float=center]
„Omlouvám se… Někdy podcením vlastní sílu.“
[singlepic id=2284 w=400 h=300 float=center]
Dokáži si představit spoustu možných námitek především vůči závěrečné části – kvůli již zmíněnému přehnanému tempu, občasným nesmyslům, soap operovým odhalením a akčním klišé se zásahem na poslední chvíli. Všechno to svědčí o věčné škodě – Nolan nevěnoval scénáři stejnou péči jako své režii, herci svým rolím, nebo Hans Zimmer dech beroucí hudbě. Součtem všech vad na kráse pro mne závěr nové řady zůstává jejím nejslabším článkem.