Recenze Operace Eichmann: Vynikající herecké výkony nevynahradí rozevlátost filozofických úvah bez emocí

Name: Recenze Operace Eichmann: Vynikající herecké výkony nevynahradí rozevlátost filozofických úvah bez emocí
Rating: 70 (1 reviews)
Author: Lenka Vosyková

Recenze filmů

Od Lenka Vosyková Úno 5, 2021

Je architekt konečného řešení židovské otázky člověk, monstrum nebo obojí?

Příběh podle skutečné události se začíná odehrávat v roce 1960. K izraelské tajné službě Mosad se donese informace, že se v Buenos Aires skrývá nacistický zločinec Adolf Eichmann s rodinou. Členové týmu přijdou s důmyslným plánem, díky kterému ho dopadnou. Aby s nimi mohl letět do Izraele, potřebují od něj získat podpis. Vyjednávací taktika selhává, ale agentu Peteru Malkinovi se nakonec podaří získat jeho souhlas. Nacisté vzburcují policii a snaží se letadlo zastavit, což se jim nepovede. Adolf Eichmann stane před tribunálem v Izraeli a je za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti odsouzen k trestu smrti.

Tuto událost se již dříve pokusili zrekonstruovat z různých úhlů i jiní filmaři. Jednou z verzí je například československé drama Adolf Eichmann (1988). Dále pak americký snímek Muž, který dopadl Eichmanna (1996), jehož předlohou byla přímo kniha Petera Malkina, Adolf Eichmann (2007) nebo Eichmann show (2015). Tentokrát se do toho pustili režisér Chris Weitz a scénárista Matthew Orton.

Je dáván důraz na technické detaily, což má připodobnit pečlivost, se kterou nacisté přistupovali k práci.Je dáván důraz na technické detaily (vidíme různé plány, falešné pasy, …), což má připodobnit pečlivost, se kterou nacisté přistupovali k práci. I samotný Eichmann je přesný jako metronom a má řadu neměnných zvyků – právě to paradoxně přispěje k jeho odhalení. Většina scén s ním se odehrává v potemnělém pokoji, to koresponduje s temností jeho života.

Ostatním tvrdí, že byl jenom „kolečkem v soustrojí“, byly mu zatajeny důsledky jeho práce a neměl k realizaci ideologie žádný vztah. Tím se rozvíjí teorie německo-židovské filozofky Hannah Arendtové, která po pozorování tohoto válečného zločince u soudu přišla s myšlenkou banality zla. Podle ní se pasoval do role „pouhého úředníka“ a zřekl se svého vlastního svědomí a morálky.

V souvislosti s tím vyvstává etická otázka, která je hlavním motivem filmu a která nepřestává diváka znepokojovat. Jak se chovat k někomu, kdo během druhé světové války poslal na smrt šest milionů Židů? Architekt konečného řešení využil své manipulační schopnosti a přesvědčil miliony lidí, aby nastoupili do vlaku, který je vezl do záhuby. Zároveň se na něj nahlíží až v příliš pozitivním světle, na jeho lidskou stránku, aby byl tento kontrast podpořen. Je to starostlivý otec a vcelku bezbranný starý pán. V rozporu s tím jsou ovšem výjevy z jeho minulosti plné násilí. Židovští agenti se musí velmi přemáhat, aby je nepřemohl nahromaděný vztek ze ztráty jejich rodin a nesnížili se na jeho úroveň.

Nejvíce působivé jsou právě důvěrné rozhovory Petera Malkina a Adolfa Eichmanna. Zásluhu na tom mají herci Oscar Isaac a Ben Kingsley, kteří předvádí excelentní herecké výkony. Zajímavá je také vedlejší linka Eichmannova syna Klause a židovské dívky Sylvie Hermanové. Rovněž je děsivá skutečnost, kolik stoupenců nacismu se vyskytovalo i po skončení války nejspíše nejenom na území Argentiny.

Škoda, že se snímek pohybuje převážně v komorní sféře a nedívá se na věc ze širší perspektivy. Jakmile je spolupracovník Hitlera lapen, soustředí se veškerá pozornost pouze na něj. I když ostatní příběhy mají také poměrně dobrý potenciál, který zůstává nevyužit. Kvůli tomu může někomu připadat vyprávění zjednodušené. Třebaže zrovna tento námět by bylo možné pojmout jako velkou akční podívanou.

Operace Eichmann připomíná skutečnou událost a vzdává poctu agentu Peteru Malkinovi. Pokouší se hlavně analyticky rozebrat psychiku jedné zvrácené lidské mysli a to, jaký vliv může mít na ostatní členy společnosti. Jedná se především o komorní drama, ve kterém jsou nejdůležitější a nejzajímavější rozhovory dvou proti sobě stojících postav. Cílem je zneklidnit diváka a donutit ho přemýšlet nad hlubšími příčinami lidského konání. Díky doprovodné hudbě francouzského skladatele se i navzdory tomu docela daří držet špionážní atmosféru. Nicméně pokud očekáváte akci, budete zklamaní. Mnoho pozornosti není bohužel věnováno ani soudu a celý závěr je vlastně dost ukvapený. Stojí za to alespoň jednou film vidět, víckrát si ho však pravděpodobně divák nepustí.

„Už s vámi do akce nejdu, toho minulého jsem uspala nadobro…“