Recenze: Bliss klame prvním pohledem, svou zajímavou myšlenku však bohužel neprezentuje úplně šťastně

Když Matrix potká Čistou duši.

Přesně tak lze popsat Bliss, nový snímek dostupný na streamovací platformě Amazon Prime Video. Scenárista a režisér Mike Cahill jej prezentuje prvotně jako sci-fi, což je však trochu mylné. V jádru jde totiž především o psychologické drama, s prvky sci-fi.

Sledujeme zde totiž Grega, nedávno rozvedeného muže, jehož život se pomalu ale jistě rozpadá. Jednoho dne však potkává tajemnou Isabellu, která je přesvědčená o tom, že znečištěný a zlý svět kolem nich není skutečností a že žijí v simulaci uprostřed skutečného mírumilovného a čistého světa blaženosti.

Základní otázku, kterou si tedy Bliss pokládá, je, co je a co není skutečné, která realita je ta správná.Základní otázku, kterou si tedy Bliss pokládá, je, co je a co není skutečné, která realita je ta správná. Jenže jak se dostáváme hlouběji do snímku i příběhu samotného, tak zjišťujeme, že vše není úplně tak jednoznačné, jak se může zdát. Snímek nabízí plno zvratů a hypotetických úvah k zamyšlení. A spousta věcí zůstává nakonec docela nejasných a jejich vyznění není zcela výslovné. Zkrátka ne vždy je pochopitelné, co tvůrci přesně zamýšleli.

A to i díky ději, který je místy chaotický a zkratkovitý. Což je škoda, neboť po zhlédnutí se stává celkem jasné, že Cahill skrz Bliss nabízí poměrně zajímavou a originální myšlenku, avšak její provedení je prostě nešťastné. Nehledě na to, že i samotný příběh se zpočátku vleče, spád nabírá až ve zhruba poslední třetině. Do té doby sledujeme neurotické počínání hlavních hrdinů, na které je velmi těžké soustředit.

Nepomáhá ani fakt, že samotní protagonisté nejsou napsáni zcela sympateticky. Zjednodušeně řečeno, nejde jim moc fandit. Obzvlášť postava Isabell není úplně příjemná a postrádá hloubku, díky čemuž je těžké se s ní ztotožnit. Trochu problematický je i Greg, který je však naštěstí na rozdíl od Isabell aspoň o něco lépe napsaný a jeho background je propracovanější.

Za tyto problematické protagonisty však nemohou jejich představitelé. Owen Wilson se zde ocitá v, pro něj, poněkud nevšední poloze. Většina je na něj zvyklá z bláznivých komedií tipu My dva a křen nebo Fotr je lotr, zde se však představuje v poněkud serióznější a emočně vyspělejší roli. Je zajímavé sledovat jeho počínání, a jak se s takovým úkolem potýká. Po většinu času Wilson podává solidní výkon a je znát, že z něj snaží vytěžit co nejvíce. V několika momentech dokonce překvapuje (např. když se snaží komunikovat se svou dcerou) a dokazuje, že když chce, tak umí.

Na druhé straně je pak Salma Hayek coby tajemná a vlastně dost divná Isabell. Výkon Hayek je také poměrně kvalitní, i když především ze začátku úplně nepřesvědčí, získá si nás ale až postupně. V první polovině filmu je její postava taková nejasná a stejně tak i její výkon, který působí nejistě a křečovitě (zvláště když má mít hysterický záchvat), postupem času však zjišťujeme, že to byl nejspíše záměr. Za pochvalu pak stojí to, jak Hayek rázem přepíná z jedné roviny do druhé, když představuje svoji postavu v „simulaci“ vs. v „reálném světě blaženosti.“

S tím se pojí i vizuální stránka filmu, která je tu velmi povedená. Tvůrci skvěle vyobrazují oba zmíněné světy a změny mezi nimi. Jde především o barevné a světelné motivy. Ale i zobrazení prostředí pomocí rekvizit je působivé, je velmi znát, že si na tom dali záležet.

V závěru je Bliss trochu problematickým snímkem. Nejde totiž o vyloženě špatné dílo, ale zkrátka cosi postrádá a ztrácí především kvůli svému provedení. Zabývá se totiž zajímavými myšlenky, na jedné straně tu je sci-fi prvek typu Matrixu s počítačovou simulací, na druhé straně tu však Cahill zkoumá i psychologické problémy, čímž se zase Bliss podobá Čisté duši. Avšak toto spojení je zkrátka nešťastně zprostředkováno, je chaotické a příběh jen těžko drží pozornost. Chyba není ani na straně herců, kteří se znatelně snaží. Bliss však nakonec nabízí nevšední podívanou, která si najde své diváky, a i kvůli tomu možná stojí za to vidět.

 

Scéna jako z Bondovky.

(Foto: Amazon Studios)

 

Pojď se mnou, jestli chceš přežít.

(Foto: Amazon Studios)

 

Koukej, letí ptáček!

(Foto: Amazon Studios)

50%

Bliss

V závěru je Bliss trochu problematickým snímkem. Nejde totiž o vyloženě špatné dílo, ale zkrátka cosi postrádá a ztrácí především kvůli svému provedení. Zabývá se totiž zajímavými myšlenky, na jedné straně tu je sci-fi prvek typu Matrixu s počítačovou simulací, na druhé straně tu však Cahill zkoumá i psychologické problémy, čímž se zase Bliss podobá Čisté duši. Avšak toto spojení je zkrátka nešťastně zprostředkováno, je chaotické a příběh jen těžko drží pozornost. Chyba není ani na straně herců, kteří se znatelně snaží. Bliss však nakonec nabízí nevšední podívanou, která si najde své diváky, a i kvůli tomu možná stojí za to vidět.

• Hodnocení