Recenze Anny: Prostitucí vydělává na dárky vnoučatům. Dokument Třeštíkové reflektuje nezlomnost i upřímný humor

Ve dne uklízí toalety, v noci vyráží na přivýdělek do víru velkoměsta.

Režisérka Helena Třeštíková v novém časosběrném dokumentu vypráví příběh toaletářky Anny, která si v šestačtyřiceti letech začala přivydělávat pouliční prostitucí. Byznys, který si mnozí asociují s pádem na společenské dno, ukazuje v nečekaném světle. 

Děje se tak díky hrdince, která navzdory nelehkým životním kličkám nepostrádá svérázný smysl pro humor a optimismus. Anny vypráví a Třeštíková zaznamenává – jak matka a babička ve dne vybírá korunu na veřejných toaletách a v noci se snaží vydělat něco navíc, aby bylo na dárky pro vnoučata, co Anny v životě těší a co trápí. Mimo jiné zodpoví i otázku, která napadne asi mnohé, tedy proč někteří muži raději zvolí služby od postarší ženy než od její o dobrých dvacet let mladší kolegyně? 

Sonda do života hrdinky začíná v době, kdy je jí šestačtyřicet a trvá šestnáct let.Sonda do života hrdinky začíná v době, kdy je jí šestačtyřicet a trvá šestnáct let. Diváci tak mají možnost nejen poznat protagonistku, ale i nasát atmosféru Prahy devadesátých let. Osobní, intimní vyprávění ve snímku lemují proměny doby. A přestože se město modernizuje a životní úroveň roste, hrdince se v těchto ohledech lépe nevede. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, nabídne i sama Anny. 

Režisérka dokumentárních snímků (Katka, René, Forman vs. Forman) znovu ukazuje unikátní možnosti výpovědi, které může poskytnout časosběrný dokument. Třeštíková zachycuje bizarní konverzace na toaletách, oslavy narozenin, svatbu, ale i každodenní starosti a životní pády, které Anny během šestnácti let potkaly.

Přitažlivé lidskoprávní téma i poutavé zpracování může oslovit nejen festivalové diváky (premiéru měl loni na podzim na světoznámém nizozemském festivalu IDFA a promítal ho i Jeden Svět), ale i širší veřejnost. Díky dialogům má snímek svižné tempo a jak to bývá u filmů Heleny Třeštíkové zvykem, i na menším prostoru dokáže předat velkou škálu emocí. Ani u Anny není o silné momenty nouze. 

„Život je pes. Někdo se má líp, někdo hůř. Já patřím mezi tu druhou sortu.“ 

Zakrýt vrásky a rychle do ulic. 

…a předposlední cigareta varuje, je čas někoho sbalit. 

90%

Anny

Přitažlivé lidskoprávní téma i poutavé zpracování může oslovit nejen festivalové diváky (premiéru měl loni na podzim na světoznámém nizozemském festivalu IDFA a promítal ho i Jeden Svět), ale i širší veřejnost. Díky dialogům má snímek svižné tempo a jak to bývá u filmů Heleny Třeštíkové zvykem, i na menším prostoru dokáže předat velkou škálu emocí. Ani u Anny není o silné momenty nouze. 

• Hodnocení