Recenze Gump – pes, který naučil lidi žít: Dojemný příběh vypráví prostřednictvím psího dobrodružství o povaze a chování lidí

Jakmile jim jednou propadnete, už není cesty zpět.

Kvůli pandemii velmi dlouho odkládaný film se konečně dočkal svého uvedení do kin. Pokud zbožňujete psí společníky, tak vás dostane hned po několika prvních minutách. Až se chvílemi nabízí otázka, jestli už to není až příliš. Předlohou je bestseller českého spisovatele Filipa Rožka, takže o diváky nejspíše nebude nouze.

Sledujeme komplikovaný život psa jménem Gump. Ten neměl zrovna šťastný začátek, jelikož se ho jeho původní majitel pokusil ještě jako štěňátka zbavit. Naštěstí ho zachrání dobrosrdečný muž bydlící v nepojízdném autě. Okamžitě si jeden druhého zalíbí, ale problémy nastanou, když se z nemocnice vrátí jeho družka. Následně Gump putuje z jednoho místa na druhé a neustále střídá páníčky. Stále však touží po tom, že se znovu setká s tím člověkem, kterého si zamiloval.

Celý příběh je vyprávěn především z pohledu psího hrdiny, ale ostatní zvířata zarytě mlčí. Kolikrát dost naivně komentuje veškeré dění kolem a své pocity a vjemy. Lidi například pojmenovává podle toho, po čem jsou cítit a podobně. Tento způsob vypravování je obdobný jako například ve snímcích Neuvěřitelná cesta (1993), Tady hlídám já (2012) nebo Psí poslání (2017).

Gump v příběhu z velké části odráží pozitivní i negativní vlastnosti lidského pokolení.Těžko říct, nakolik se tvůrcům povedlo vystihnout myšlenkový proud psů, ale podle jejich chování to zase nemůže být až tak daleko od pravdy. Protože na světě jednoznačně neexistuje zvíře, které by bylo člověku oddanější než pes. I když se k nim lidé často chovají všelijak. Prostřednictvím Gumpa se odkrývají různé nešvary spojené s chovem psů. Nenásilnou formou se například kritizují chovné stanice nebo týrání zvířat. Právě Gump v příběhu z velké části odráží pozitivní i negativní vlastnosti lidského pokolení. A mnohdy je to dost smutný pohled.

Ve filmu se alespoň na chvíli objeví řada umělců – v hlavní roli Bolek Polívka, dále Ivana Chýlková, Eva Holubová, Olga Lounová, Jana Plodková, Nela Boudová, Hana Holišová, Patricie Pagáčová, Marek Taclík nebo Karel Roden. Do zvířecích postav tvůrci dosadili skutečné pejsky z útulků a při psaní scénáře se inspirovali jejich reálnými životními příběhy.

Za režií a kamerou stojí F. A. Brabec. Zvláště ze začátku se kamera snaží ukazovat svět z psí perspektivy. To znamená, že záběry jsou často trhané a pro lidské oko až příliš rychlé, nevidíme všechny tváře a celkově nemáme úplný přehled o tom, co se kolem děje. Postupně se tento postup trochu změní a stane se pro diváka přijatelnější. Nejvíce působivé jsou potom záběry z ptačí perspektivy a ty, které zachycují nádhernou okolní přírodu.

Snímek si dal za cíl dojmout za každou cenu všechny sledující, ať už jsou sebevíc zatvrzelí. Ačkoliv to dělá kvůli tomu, aby se nad sebou lidé zamysleli, může to chvílemi působit příliš nuceně nebo trochu jako citové vydírání. Ani oko jen průměrně empatického diváka nezůstane suché. K dojetí výrazně napomáhá i doprovodná hudba, která začne v příhodných okamžicích pokaždé hrát.

Gump se snaží přimět lidi, aby si uvědomili, jak se občas chovají nejenom k psům, ale obecně v životě. Někdy se ovšem až příliš tlačí na pilu a tvůrci si diváka prostřednictvím použitých prostředků vedou přesně tam, kam chtějí – do slzavého údolí. Některé fráze ohledně přátelství psů a lidí mohou působit jako tisíckrát opakovaná klišé (i když pravdivá). Dílo má však výhodu v tom, že bude bavit děti i dospělé. Gumpův doprovodný komentář vysvětluje úplně vše (až zbytečně podrobně), takže sdělované poselství pochopí úplně každý. Jestliže si bez těchto čtyřnohých přátel nedokážete představit svůj život, tak si vás tento film určitě získá. Počítejte však s tím, že velkou část zkrátka probrečíte.

Psí dáma původně z chovné stanice si zahrála po boku Evy Holubové a rázem se z ní stala hvězda.

I když tato rodinka nevypadá na první pohled zase tak úplně špatně, Gump se u nich nebude mít moc dobře…

Ne nadarmo se říká, že pes je nejlepší přítel člověka.

75%

Gump - pes, který naučil lidi žít

Gump se snaží přimět lidi, aby si uvědomili, jak se občas chovají nejenom k psům, ale obecně v životě. Někdy se ovšem až příliš tlačí na pilu a tvůrci si diváka prostřednictvím použitých prostředků vedou přesně tam, kam chtějí – do slzavého údolí. Některé fráze ohledně přátelství psů a lidí mohou působit jako tisíckrát opakovaná klišé (i když pravdivá). Dílo má však výhodu v tom, že bude bavit děti i dospělé. Gumpův doprovodný komentář vysvětluje úplně vše (až zbytečně podrobně), takže sdělované poselství pochopí úplně každý. Jestliže si bez těchto čtyřnohých přátel nedokážete představit svůj život, tak si vás tento film určitě získá. Počítejte však s tím, že velkou část zkrátka probrečíte.

• Hodnocení