Recenze Marťanské lodě: Láska v kulisách večerního Brna. Foukalova romance kloubí lehkost všedního života a rozpolcené hrdiny

Vyléčí láska všechny bolesti? 

Pokud čeští diváci Jana Foukala doposud znali spíše jako herce nebo dokumentaristu, nyní se do jejich paměti zapíše bezpochyby i jako režisér fikčního žánru. Jeho hraný debut Marťanské lodě zaujme lehkostí vyprávění, a to, přestože otevírá náročná, palčivá vztahová témata.

Příběh je o to silnější, že je inspirován skutečnými událostmi.Příběh je o to silnější, že je inspirován skutečnými událostmi. Martin (Martin Kyšperský) a Eliška (Eliška Křenková) se setkávají na party v Brně, kde Martin vystupuje jako hudebník. Nejen ona jeho, ale i on mladou psycholožku velmi zaujme. Netrvá to dlouho a stane se z nich pár. Přestože k sobě cítí doslova nadpozemskou lásku, není vše idylické. Zatěžkávací zkouškou jejich vztahu jsou především Eliščiny vážné psychosomatické potíže. Bude jejich láska stačit k tomu, aby problémy překonali?

Přestože je už zpočátku jasné, k čemu příběh dvou zamilovaných spěje, daří se Foukalovi budovat křehkou, romantickou atmosféru, která lehkostí vyprávění působí jako kontrast k náročným prožitkům Martina a Elišky. Film stojí na přesvědčivém herectví Kyšperského a Křenkové, kteří se na plátně bravurně sehráli, přestože chemie mezi nimi není místy příliš přesvědčivá. Obsazení Martina Kyšperského do hlavní role sice přispívá autenticitě brněnské romance, herecky se však Elišce Křenkové nemá šanci vyrovnat.

Velkou předností snímku je bezpochyby hudba Martina Kyšperského a jeho kapely Květy, která Marťanské lodě povznáší a dodává jim lyrický nádech. Příběh vycházející z básní Kyšperského a Aleny Černé tak stojí spíše na smršti pocitů než na strhující, originální nebo překvapivé zápletce.
I když tak mohou Marťanské lodě působit jako nepříliš dynamická, prostá podívaná, spočívá jejich síla právě v jednoduchosti. Foukal se tak svým způsobem mnohem lépe přibližuje všednosti každodenního života a v dramatických, zlomových momentech mají protagonisté dost prostoru jít „na dřeň“. Což se v případě natolik intimního vyprávění více než vyplácí.

 

Hudba jako jedna z esenciálních složek filmu i vztahu. 

Hluboké a ryzí momenty.

Ale i skryté obavy…

75%

Marťanské lodě

Velkou předností snímku je bezpochyby hudba Martina Kyšperského a jeho kapely Květy, která Marťanské lodě povznáší a dodává jim lyrický nádech. Příběh vycházející z básní Kyšperského a Aleny Černé tak stojí spíše na smršti pocitů než na strhující, originální nebo překvapivé zápletce.
I když tak mohou Marťanské lodě působit jako nepříliš dynamická, prostá podívaná, spočívá jejich síla právě v jednoduchosti. Foukal se tak svým způsobem mnohem lépe přibližuje všednosti každodenního života a v dramatických, zlomových momentech mají protagonisté dost prostoru jít "na dřeň". Což se v případě natolik intimního vyprávění více než vyplácí.

• Hodnocení