Recenze Nejhorší člověk na světě: Joachim Trier vykresluje těžkosti života mladé generace, výsledkem aspiruje na nejlepší nezávislý film roku
„Kdo po mně chce smysl života?“
I když má člověk naprostou svobodu, volnost a možnosti, nemusí to vždy znamenat výběr té správné cesty. S takto shrnutým principem přináší svůj pátý celovečerní film dánský režisér Joachim Trier, černý kůň současné norské kinematografie. Po oceňovaném kontroverzním thrilleru Thelma (2017) se Trier vrací ke svým začátkům s problematikou vztahových očekávání, jejichž naplnění či nenaplnění může zasáhnout hodně hluboko.
Jeho příběh sleduje Juliu, rozvernou volnomyšlenkářskou dívku, jejíž věk se nebezpečně blíží třicítce a stále neví, jakým směrem se v životě vydat. Vystřídá několik studijních oborů a prací, než potká Aksela, o 15 let staršího komiksového tvůrce, který jí život doslova převrátí naruby. Že láska není černobílá, že se smysly bytí hledají dlouho, a i těm nejkrásnějším věcem se musí občas dávat sbohem se Julie dozvídá až na poslední chvíli. Stejně jako všechny ostatní ji na tyto zkušenosti nemůže nic připravit.
Vykreslením náročnosti budování a udržování mezilidských vztahů vyhrává Trierův snímek na celé čáře.Vykreslením náročnosti budování a udržování mezilidských vztahů vyhrává Trierův snímek na celé čáře. Bez nadsázky životní výkon Renate Reinsve nám představí Julii jako ambiciózní dívku s lehce bohemistickým smýšlením v kontrastu s nevyřešenými rodinnými strašáky ve skříni, která až příliš podléhá vnějším faktorům a při náznaku vrcholících konfliktů se stahuje do ústraní. To vše za neustálého nechápavého pozorování jejích partnerů, do nichž si nedokáže vnést vlastní názory. Nutno dodat, že Reinsve si za svůj výkon odnesla cenu za nejlepší výkon na festivalu v Cannes.
Snímek se nemůže pochlubit výrazně originálním námětem, přeci jen filmů o dívkách hledajících sami sebe vidí divák každý rok spoustu. Trierův počin ale valnou většinu z nich převyšuje opravdu pečlivým a brilantním režijním dohledem. V mnoha scénách i celkové kompozici si s patřičnou elegancí bere inspiraci, z nichž nejvýznamnější pocta patří hereckým i tvůrčím počinům hrdinky americké nezávislé tvorby Grety Gerwig. I bez patřičné pozornosti výrazy emoční citlivosti dají vzpomenout na existenciální drama Noaha Baumbacha Frances Ha (2012), kde Gerwig fenomenálně ztvárnila hlavní roli.
Vizuální zážitek před kamerou společně s uvěřitelnými hereckými výkony pak v mnoha scénách vytváří intenzivní atmosféru přímo na plátně. Trierův styl si zakládá na důrazném expresivním vyjádření emocí, které zde nevytváří dojem zbytečného přehrávání, ale fungují na jedničku.
Romantické scény z určitých kapitol jsou pak vrcholem zmíněné kombinace, scéna s cigaretovým kouřem vyvolává natolik intenzivní pocity, až se divákům rozproudí krev v konečkách prstů. Ve stejném duchu ideálního, ale velmi expresivního vyjádření fungují i explicitní sexuální scény, kterými film sice šetří, ale působí o to více smyslně.
Nejhorší člověk na světě není film bez chyb, celým svým konceptem, vyzněním a provedením je však z výsledného pocitu dokáže z valné většiny eliminovat. Pátý snímek Joachima Triera tak nejenže přináší nový dech do žánru utápěném v masové produkci velkostudií, ale rovnou aspiruje na nejlepší nezávislý snímek letošního roku.
Jak najít hranici nevěry?
Sober up, je čas se posunout dál…
…a běžet, jako by se zastavil čas.
Nejhorší člověk na světě / Verdens verste menneske
Nejhorší člověk na světě není film bez chyb, celým svým konceptem, vyzněním a provedením je však z výsledného pocitu dokáže z valné většiny eliminovat. Pátý snímek Joachima Triera tak nejenže přináší nový dech do žánru utápěném v masové produkci velkostudií, ale rovnou aspiruje na nejlepší nezávislý snímek letošního roku.
- Hodnocení