Recenze 365 dní: Ten den: Kdyby se erotický snímek prezentoval jako parodie, možná by to nebyla až taková katastrofa

Divoký sex všude, kam se podíváš.

Konzervativně založené Polsko po dvou letech vyprodukovalo druhé pokračování erotického dramatu. Autorka Blanka Lipińska stojí za knižní předlohou, která si získala oblibu čtenářů. Padesát odstínů šedi zřejmě spustilo nezastavitelnou lavinu typově podobných děl. Těžko říct, jestli se ji ještě někdy podaří zastavit.

Lauru a Massima čeká svatba, líbánky, řešení rodinných vztahů a další vyvrcholení na závěr, tentokrát však výjimečně dějové. Celý příběh se bohužel dá popsat v této jedné větě. Kdyby existovala soutěž o obsahově nejprázdnější počin, byl by tento mezi žhavými kandidáty. Možnou konkurencí by mohla být snad pornografická videa. K nim se ale obvykle divák neuchyluje kvůli zápletce, takže si alespoň na nic nehrají.

Hlavní hrdinové se na sebe neustále rádoby svůdně dívají a provozují sex všude, kde se to jen dá.První půlka je bez nadsázky úplně o ničem. Hlavní hrdinové se na sebe neustále rádoby svůdně dívají a provozují sex všude, kde se to jen dá. Protože o ničem jiném vztahy přece ani nejsou. Zajímavostí je, že to většinou působí spíše neuvěřitelně komicky, jelikož je všechno tak o sto procent přehnané. V tomto případě rozhodně platí přísloví, že někdy je méně více. Opravdu lidé stojí o takhle nerealistické scény?

Na závěr předchozího dílu se tak nějak skoro zapomnělo. I když to vypadalo, že je s ústředními postavami amen, najednou si vesele pokračují v nicnedělání. Laura se ani svému milému nezmíní, že kvůli oné nehodě přišli o potomka. S tím, jak zkratkovitě spolu komunikují, by to stejně trvalo věčnost.

Když už se Laura snaží italského hřebce přimět mluvit, odtáhne se a řekne, že musí jít pracovat. Macho chlap přece nikdy nemluví o svých pocitech, to je přece jasné tabu. A každá žena stojí jen o tajemného, sexy týpka s násilnickými sklony. A když je od něj zajištěná, nemá potřebu se ani jinak realizovat. Kdo by se zabýval nějakým vymaněním ze stereotypů?

Herci Anna Maria Sieklucka (Laura) a Michele Morrone (Massimo) plní role, které mají za úkol. Nemají sice moc dialogů, ale při fyzických aktivitách vypadají prostě dobře. Teda pokud se vám zamlouvají tyto prvoplánové typy, do kterých jsou stylizováni. Do této škatulky se k nim přidá i herec Simone Susinna coby pohledný zahradník Nacho. Vztahový trojúhelník totiž teoreticky vždy slibuje napínavé situace.

Obrazově je to kupodivu celkem hezká podívaná. Líbivé záběry prosluněné Sicílie se střídají s luxusními doplňky. Ať už jde o honosné apartmány, rychlá auta, chutně vyhlížející jídla, nebo stylové oblečení. To vše je neustále doplněno rytmickou hudbou. A protože postavy moc nemluví (a když už ano, nestojí to za to), divák si vychutná ohromné množství různých písní. Mnoho sekvencí připomíná spíše hudební videoklip. Nejedna cestovní kancelář by tvůrcům kvůli takovým spotům utrhala ruce. Jen se zapomíná na to, že původně se vlastně mělo asi jednat o jiný formát.

Snímek 365 dní: Ten den je přesně takový, jak se dalo očekávat po prvním díle. Oproti němu nemá už absolutně žádnou zápletku, teprve ke konci se alespoň trochu něco stane. Po zoufale prázdné výplni v podobě velkého množství absurdních sexuálních scén v kombinaci se stylovým prostředím a scenériemi je to skutečně vítaná změna. Snem tvůrců bylo nejspíše točit hudební videoklipy a reklamy pro cestovku, ale bohužel se dostali jen k filmu. Žádná z postav nejedná racionálně, jsou to pouze hezké skořápky plné nejrůznějších stereotypů. Kdyby se dílo cíleně zabydlelo v parodickém žánru, mohlo by fungovat alespoň tímto způsobem. Pokud se ovšem před sledováním posilníte něčím ostřejším, možná se přinejmenším párkrát od srdce zasmějete. A jak se zdá, existuje dost reálná možnost, že vznikne i třetí pokračování.

Svatba znamená vlastně také jenom jednu velkou party!

Tak! A teď tě sním, protože jinak líbat neumím.

„Ahoj, já jsem Nacho, ale blízcí přátelé mi říkají Macho.“

15%

365 dní: Ten den / 365 dni: Ten dzień

Snímek 365 dní: Ten den je přesně takový, jak se dalo očekávat po prvním díle. Oproti němu nemá už absolutně žádnou zápletku, teprve ke konci se alespoň trochu něco stane. Po zoufale prázdné výplni v podobě velkého množství absurdních sexuálních scén v kombinaci se stylovým prostředím a scenériemi je to skutečně vítaná změna. Snem tvůrců bylo nejspíše točit hudební videoklipy a reklamy pro cestovku, ale bohužel se dostali jen k filmu. Žádná z postav nejedná racionálně, jsou to pouze hezké skořápky plné nejrůznějších stereotypů. Kdyby se dílo cíleně zabydlelo v parodickém žánru, mohlo by fungovat alespoň tímto způsobem. Pokud se ovšem před sledováním posilníte něčím ostřejším, možná se přinejmenším párkrát od srdce zasmějete. A jak se zdá, existuje dost reálná možnost, že vznikne i třetí pokračování.

• Hodnocení