Recenze – Sirotek: První oběť neobstojí svému předchůdci ani nepřinese nic objevného
(Foto: Dark Castle Entertainment)
Zhruba patnáctá oběť.
O tom je ve skutečnosti tento očekávaný prequel k úspěšnému hororu Sirotek z roku 2009. I když nese podtitul „první oběť“ tak o té se vlastně nic moc nedozvídáme, ale spíš zobrazuje její 13., 14., 15., 16., … atd. oběť. Hned v úvodu, kdy protagonistka zavraždí jednu z postav je nám řečeno, že tohle není její poprvé, co někoho zabila. Snímek tak poměrně úspěšně vyvrací svůj název už na samém počátku, a to je věc, která se málokdy povede.
I přes nejasný a matoucí název, však prequel Sirotka z roku 2009 přináší to, co ve své synopsi slibuje. Pozadí příběhu vraždící Leeny/Esther a její „dobrodružství“ před událostmi prvního filmu, které tento při velkém rozuzlení zmiňuje. Sluší se připomenout, že se zde pohybujeme v oblasti spoilerů, co se původního Sirotka týče.
Leena je pacientka psychiatrické léčebny, která trpí psychopatickou poruchou osobnosti a zvláštní formou nanismu, díky čemuž má drobnou postavu. To vede k tomu, že vypadá jako devítiletá dívka (nebo by aspoň měla, nebýt její představitelky, ale o tom až později), mnozí si jí často pletou s dítětem a vysoce inteligentní Leena se to rozhodne využít ke svému prospěchu. Po promyšleném útěku z psychiatrické léčebny se vychytralá Leena začne vydávat za Esther, ztracenou dcerku bohaté rodiny. Její přestrojení slaví úspěch a Leena alias Esther je nyní tam, kde chtěla být a může začít terorizovat své oběti, aby dosáhla svého cíle. Jenže vlastně ani sama netuší kam se to dostala, a že není zdaleka jediná, kdo skrývá temné tajemství.
Kde však původní snímek nabídl opravdu nečekaný a povedený twist, tak tady se tvůrcům zas tak nevede.I pokračování, z režie Williama Brenta Bella, se tak snaží o podobné dějové triky jako jeho předchůdce. Kde však původní snímek nabídl opravdu nečekaný a povedený twist, tak tady se tvůrcům zas tak nevede. Ano, sice zde dochází k překvapivému zvratu, ale originální a ohromující odhalení, že Esther není jen psychicky narušené dítě, ale ve skutečnosti třicetiletá žena, to zkrátka nepřekoná.
To by však až tak nevadilo. Děj je i tak relativně povedený a nejde jen o tuctový horor. Neuškodilo by však, kdyby se vyprávění o něco méně vleklo a nabídlo méně expozičních záběru, kdy postavy společně malují, nebo si povídají o divném chování ostatních postav a podobně. První Sirotek měl zkrátka více náboje a neustále se v něm něco dělo, tady je příběh statický a dlouho trvá, než se začne dít něco pořádně zajímavého.
A velké finále je skutečně epické, ale možná až moc na svůj vlastní úkor. Scéna, kdy se protagonistka pomalu prochází hořícím domem, ve kterém by se ve skutečnosti už dávno udusila, je zkrátka příliš nesmyslná i na hororový žánr. Co se však tvůrcům povedlo, bylo udělat ze záporačky původního filmu ústřední postavu toho nového, aniž by jí udělali na úkor toho o něco sympatičtější. Ba ne, Leena/Esther je stále ohavně se chovající osobou, která nemilosrdně zabíjí a fandit jí zkrátka nejde. Film tak vydává jasnou zprávu „je to sice naše titulní hrdinka, ale její činy jsou strašlivé a v žádném případě byste si jí neměli oblíbit“.
Tuto myšlenku víceméně povedeně zprostředkovává i její představitelka Isabelle Fuhrman, která Leenu/Esther zahrála i před třinácti lety v Sirotkovi. Tehdy jí však bylo zhruba 12, dnes jí je 25, což už je docela rozdíl a vzhledem k tomu, že má hrát nestárnoucí a dětinsky vypadající postavu, tak je to trochu problém. Fuhrman sice podává kvalitní výkon, kterému po herecké stránce nelze moc vytýkat, ale problém je její vzezření. Zkrátka ani za pomoci make-upu a všech možných počítačových efektů nevypadá a nezní Fuhrman jako devítileté dítě, a to je mírně rozptylující. Navíc je až palčivě znát, že v mnoha scénách byl užit body double a ostatní herci stojí na vyvýšených platformách. Je jasné, že tvůrci chtěli navázat na její neuvěřitelný dětský výkon, v závěru si s tím však spíše uškodili, než pomohli.
Za zmínku pak stojí i ostatní obsazení, především pak rodina skládající se z Julie Stiles, Rossifa Sutherlanda a Matthewa Finlana. Všichni odvádí solidní práci a podávají přesvědčivé přednesy. Navíc mají i dobrou vzájemnou chemii a působí jako autentická mírně dysfunkční rodina.
V závěru Sirotek: První oběť není vyloženě špatný film, ale nachází se v něm dost toho nepovedeného na to, aby mohl být považován za plnohodnotné pokračování. Kde jeho předchůdce uspíval, tam sequel zápasí, aby se prosadil. Od nepříliš poutavého příběhu, přes twist, který není moc napínavý až po hlavní představitelku, která je na tuhle roli už opravdu stará a žádné efekty a triky jí prostě nepomůžou. Sirotek: První oběť se zkrátka původnímu Sirotkovi nevyrovná, i když se snaží sebevíc.
Milý deníčku, dneska se pokusím zabít svého bratra…
Ale paní policajtko, já přísahám, že je mi devět! Že na to nevypadám? To přece nevadí!
Chceš nakrájet to maso na kostičky, zlatíčko?
Sirotek: První oběť / Orphan: First Kill
V závěru Sirotek: První oběť není vyloženě špatný film, ale nachází se v něm dost toho nepovedeného na to, aby mohl být považován za plnohodnotné pokračování. Kde jeho předchůdce uspíval, tam sequel zápasí, aby se prosadil. Od nepříliš poutavého příběhu, přes twist, který není moc napínavý až po hlavní představitelku, která je na tuhle roli už opravdu stará a žádné efekty a triky jí prostě nepomůžou. Sirotek: První oběť se zkrátka původnímu Sirotkovi nevyrovná, i když se snaží sebevíc.
- Hodnocení