Recenze: Pinocchio je důkazem toho, že remaky klasických animáků by se už opravdu měly přestat dělat

Pinocchio kam se podíváš.

Letošek by se dal zcela jednoznačně nazvat rokem Pinocchia. Tři filmy inspirované příběhem Pinocchia mají premiéru v roce 2022: Ruský animák Pinocchio: Skutečný příběh, loutkový Pinocchio Guillerma del Tora a Disneyho stejnojmenný hraný remake (nehledě na téměř třicet dalších iterací tohoto klasického příběhu z předešlých let). Proč je tato původně italská pohádka Carla Collodiho o oživlé dřevěné loutce s rostoucím nosem v poslední době tolik populární, zůstává záhadou. Ne, že by děj Pinocchia byl špatný nebo nezáživný, to naopak, jedná se o velmi jímavý příběh, ale už to zkrátka není originální.

Různí tvůrci se sice často snaží o osobité pojetí Pinocchia, což je plus, ale zde tomu tak bohužel není. Režisér Robert Zemeckis ve spolupráci s Disneym přináší live action remake původní animované klasiky z roku 1940, který je vlastně dělaný jako přes kopírák. Změnou jsou akorát hrané postavy a moderní CGI verze Pinocchia a ostatních ne-lidských aktérů. Tohle neoriginální bezduché kopírování původních pohádek se zdá být novým brandem Disneyho, který tyto rebooty produkuje jako na běžícím pásu. A skoro nikdy neuspějí, protože kouzlo původní pohádky už zkrátka nezachytí, ať se snaží sebevíc.

Je však jasné proč Disney tyto snímky tvoří, snaží se hrát na nostalgii fanoušků původních filmů, což částečně funguje, jistou část publika tím přilákají. Ovšem na druhou stranu se divákům nemohou nikdy zavděčit a jejich verze budou skoro vždy (až na čestné výjimky) působit bezpotřebně, levně a zkrátka nepovedeně. Naopak dětští diváci zase nedokážou ocenit četné reference na původní materiál. A tak vyvstává otázka, pro koho vlastně tyto filmy jsou. Nový Pinocchio v tomto ohledu není žádnou výjimkou. Bohužel.

Příběh je téměř na vlas stejný jako ten z roku 1940.Příběh je téměř na vlas stejný jako ten z roku 1940: Samotářský postarší řezbář Geppetto si jednoho dne vyrobí loutku, kterou pojmenuje Pinocchio. Ten, ke Geppettově údivu, ještě též noci ožije díky kouzlu Modré víly. Pinocchio se následně vydává do světa, aby se stal skutečným chlapcem, a na své cestě se postupně střetává se čtyřmi záporáky, kteří se ho snaží obelstít a zkorumpovat, ale v nesnázích mu vždy pomáhá jeho svědomí v podobě cvrčka Jiminiho.

Kdo by snad čekal, že aspoň po herecké stránce bude podívaná uspokojivá, neboť přeci jednu z hlavních rolí – Geppetta – zde ztvárňuje Tom Hanks, tak ani tady moc nepochodí. Hanks je sice pan herec, ale zde se snížil k nepřijatelně zvláštnímu až infantilnímu ztvárnění Geppetta. Spoustu jeho hereckých rozhodnutí je skutečně nepochopitelných. Čeho se snaží docílit svým přehráváním a nepatřičným zkarikovaným italským akcentem skutečně není jasné. Svým nepovedeným a křečovitým výkonem spadá Hanks občas až do úrovně trapnosti. 

A o moc víc nenadchnou ani ostatní herci jako Joseph Gordon-Levitt coby cvrček Jimini, Cynthia Erivo coby Modrá víla nebo Luke Evans coby Coachman. Snad jedinou světlou výjimkou je Keegan Michael Kay jako lišák Honest John, jehož přednes má přiměřenou míru teatrálnosti a nevyznívá jako parodie na předlohu. Představitel titulního hrdiny Benjamin Evan Ainsworth se pak sice snaží ale je až příliš věrný původnímu materiálu a nepřináší do své role nic nového a nijak výrazně neoslní.

Neoslní ani vizuální efekty, které jsou spíše jako z nějaké noční můry. Nikdo jsme nepotřebovali až příliš autentického cvrčka Jiminiho, sexy zlatou rybku Cleo, CGI kocoura Figara (proč nepoužili tvůrci skutečnou kočku, zůstává záhadou) a počítačového Pinocchia, který je pouze technicky upgradovanou verzí původního animáku. Nehledě na to, že když se Pinocchio na konci snímku má proměnit ve skutečného chlapce (což je pouze jemně naznačeno), tak se z nějakého záhadného důvodu transformuje ve svou animovanou verzi namísto skutečného lidského herce. Zkrátka, vedle až karikaturisticky vypadajících hraných postav působí tyto animované zvláštně a jako z jiného světa.

Podobně nepochopitelných rozhodnutí však bohužel učinili tvůrci více. Nacházíme tu například dvě, epileptický záchvat vyvolávající, sekvence s kukačkovými hodinami, které jsou orgií narážek na četné Disney propriety – jsou zde například odkazy na Princeznu na vlásku, Krásku a zvíře, Dumba, Příběh hraček atp. v podobě krátkých téměř milisekundových výstřelů. A to opravdu nikdo nepotřeboval.

Stejně tak nebyly nezbytné četné moderní hlášky a narážky, jako když Honest John prohlásí, že by Pinocchio mohl být influencerem, nebo když pro něj tak o minutu později vymýšlí uměleckou přezdívku a přijde na Chrise Pina a prořekne se, že s takovým jménem by se v showbyznysu nikdy nikdo neprosadil. Zkrátka všechny takovéto momenty (a že jich je ve filmu požehnaně) podkopávají celou podívanou do silného podprůměru.

Po tom všem bychom si řekli, že aspoň hudební doprovod bude kvalitní. Avšak i zde se povedlo tvůrcům pár přestřelek. Ve většině částí jsou zpívané písně víceméně povedené, ale ne vždy stoprocentně dotlačené. Například při krátké repríze písně Pleasure Island, kdy mají ve sboru s postavou Luka Evanse zpívat děti, tak je v pozadí vidět, že nehýbají ústy, i když podle zvuku by měly. A píseň A Dream is a Wish Your Heart Makes v provedení Cytnhie Erivo jako Modré víly je zase až moc pompézní a nějak nepřísluší celkovému pohádkovému tónu filmu. I přes to všechno však lze hudební doprovod považovat za jednu z mála pozitivnějších stránek celé podívané.

V závěru je nový Pinocchio dalším nepotřebný a bezduchým remakem původní Disneyovské pohádky, akorát tentokráte s přidanou hodnotou Toma Hankse. Ani ten však nezachrání tento snímek od trapnosti. Neoriginální příběh, zkarikované postavy, bizarní animace a křečovité výkony většiny herců (zmíněného Hankse nevyjímaje), přispívají do nepovedenosti celého filmu, který by měl zůstat zakopán v hlubinách zapomnění. Namísto toho se ho však tvůrci rozhodli vyvěsit na odiv na Disney+ a přivodit tak případným divákům nezapomenutelný zážitek, ne však v pozitivním smyslu slova.

Tak se podíváme, co v té své duté hlavě máš.

Haló, najdu tu někde ušního?

„Dávej na sebe prosimtě pozor a hlavně si neudělej třísku!“

30%

Pinocchio

V závěru je nový Pinocchio dalším nepotřebný a bezduchým remakem původní Disneyovské pohádky, akorát tentokráte s přidanou hodnotou Toma Hankse. Ani ten však nezachrání tento snímek od trapnosti. Neoriginální příběh, zkarikované postavy, bizarní animace a křečovité výkony většiny herců (zmíněného Hankse nevyjímaje), přispívají do nepovedenosti celého filmu, který by měl zůstat zakopán v hlubinách zapomnění. Namísto toho se ho však tvůrci rozhodli vyvěsit na odiv na Disney+ a přivodit tak případným divákům nezapomenutelný zážitek, ne však v pozitivním smyslu slova.

• Hodnocení