Recenze: Běžná selhání jsou nevšední a zaujmou citlivostí zpracování

Komorní snímek zkoumající niterné pocity žen tří různých generací.

Drama s nádechem sci-fi propojuje tři nezávislé příběhy tří žen různých generací s velmi odlišnými životy. Všechny jsou svým způsobem ztracené a ve svých životních rolích selhávají, nebo alespoň mají takový pocit. Jejich příběhy se letmo protnou v nákupním centru, trošku křečovitá setkání snad pro příběh ani nebyla nutná. Paralely mezi jejich osudy by možná úplně stačily.

Hana (Taťjana Medvecká) si připadá trochu ztracená a zbytečná poté, co jí zemřel manžel a neumí, zdá se, ani pořádně truchlit, alespoň podle reakcí okolí. Navíc je nečekaně odstrčená do důchodu. Tereza (Nora Klimešová) je prudká a výbušná, typická puberťačka, která se hledá a touží po lásce rodičů, kteří ji nedokážou přijmout takovou, jaká je. Za nic na světě nechce řešit vlastní problémy, proto se upíná na právě narozená koťátka své kočky. Ve vedlejších rolích na nás zapůsobí Terezina ambiciózní matka (Vica Kerekes) a bezradný otec (Rostislav Novák ml.). A nakonec je tu Silva (Beáta Kaňoková), trošku ztracená máma malého chlapce, která nutně potřebuje prostor pro sebe, ale toho se jí nedostává právě kvůli její životní roli. Silva to se svým synkem moc neumí a brzy se dovtípíme, že ani s dospělými jí to nejde o moc lépe. Pravděpodobně proto, že si jako máma připadá poněkud uvězněná a bezradná. 

Film prezentuje své postavy jako osobnosti, ne jako postavičky ze škatulek, kam si je zařadila společnost. Vdova není jen vdova, homosexuál není jen homosexuál, matka není jen matka. Jsou mnohem víc než to, přestože tyto role je významně formují. Všechny už dlouho svádí boj ve svém vnitřním světě, takže je tajemná katastrofa v tom reálném už nemůže příliš rozházet. Tváří v tvář krizi jsou pak mnohem odvážnější a silnější, než si nejspíš myslely, a jejich běžná selhání jsou rázem zapomenuta.

Není třeba, aby hrdinky moc mluvily, přesto nám jsou schopny předat, co prožívají.Síla snímku spočívá v tom, že není doslovný. Není třeba, aby hrdinky moc mluvily, přesto nám jsou schopny předat, co prožívají. Pro takový výsledek bylo zásadní správné obsazení, které vyšlo. Až na pár vyhrocených scén jsou výkony celkem všední a minimalistické, což jim dodává na uvěřitelnosti a síle. Těžko vyzdvihnout některou z hereček, všechny se zhostily svých rolí báječně. Přestože je snímek o ženských hrdinkách, nijak netlačí na pilu a přehnaně neadoruje něžné pohlaví. Je to prostě film o lidech, kteří chybují, pochybují o sobě, svádí vnitřní boj. Nevšední scénář Kláry Vlasákové svým náhledem okořenila rumunsko-maďarská režisérka Cristina Grosan, která získala dokonce cenu za režii pro nejlepší tvůrkyně do čtyřiceti let na filmovém festivalu v Benátkách, kde byl snímek uveden. Lokace filmu jsou důmyslně vybrané tak, že bez nějakých výrazných zásahů to vypadá, že jsme se ocitli v Praze budoucnosti.

Komorní snímek je vlastně film o nešťastných hrdinkách, ale není nijak zvlášť depresivní, protože z nich cítíme silnou vůli a touhu bojovat, najít svou cestu k… k čemukoli, co si umanou. Není to však film pro každého, plyne si pomalu a po svém, přestože se v něm najdou dramatické momenty. Je velmi citlivý a vykresluje své hrdinky, výtečně zahrané, jako skutečné lidi.

A prý že je to s holkami jednodušší…

Vyznat se ve světě je těžké, vyznat se v sobě je snad ještě obtížnější.

Pes je nejlepší přítel člověka. Robotický pes pak druhý nejlepší.

70%

Běžná selhání

Komorní snímek je vlastně film o nešťastných hrdinkách, ale není nijak zvlášť depresivní, protože z nich cítíme silnou vůli a touhu bojovat, najít svou cestu k… k čemukoli, co si umanou. Není to však film pro každého, plyne si pomalu a po svém, přestože se v něm najdou dramatické momenty. Je velmi citlivý a vykresluje své hrdinky, výtečně zahrané, jako skutečné lidi.

• Hodnocení