Recenze – Black Panther: Wakanda nechť žije úctyhodně vzdává hold Bosemanovi, ale zároveň se příliš neutápí v depresích
(Foto: Marvel Studios)
Král T’Challa padl, co bude dál?
To byla otázka, která vytanula na mysl všem, když se v roce 2020 objevila šokující zpráva o předčasné smrti Chadwicka Bosemana, představiteli titulního Black Panthera. Plánované pokračování úspěšné marvelovky bylo i přes to později potvrzeno. A tak fanoušci dychtivě čekali, jak se režisér Ryan Coogler popere s tímto nelehkým úkolem, před který byl postaven: jak nahradit milovaného hrdinu a zároveň uctít památku jeho představiteli a to tak, aby to vše dávalo smysl?
Dobrou zprávu pro příznivce Marvelu může být, že Coogler se postavil tomuto úkolu opravdu vstříc a vypořádal se s ním s respektem. Divákům nabízí nadupaný snímek s mohutným dějem (aby také ne, když má 161minutovou stopáž). Ve svém filmu silně vyjadřuje bolest nad ztrátou Bosemana, avšak činí tak přiměřeně a snaží se příliš neutápět v depresivním tématu.
Příběh začíná smrtí titulního hrdiny, po které se celá Wakanda ocitá v šoku. Po ztrátě svého krále a ochránce, kterého v Black Pantherovi měla, se stává tento fiktivní stát rázem zranitelnějším ke vnějšímu útoku a náporu ostatních zemí na zpřístupnění důležitého Vibrania. A všechny konflikty kulminují, když se na obzoru objeví další dosud tajná podmořská velmoc vedená králem Namorem, která má s Wakandou své vlastní problémy, jenž si s ní hodlá za každou cenu vyřídit.
Scénář tak nabízí zajímavou zápletku, která nenudí a představuje plno nových postav. Coogler otvírá Marvelu další nový svět a rozšiřuje ho tím ještě více. Občas však trochu zamrzí určitá předvídatelnost děje, který se nestraní jistým klišé. Drobnou vadou na kráse je i 161mintuvá délka filmu, která může mnohé na první pohled odradit.
Zdlouhavá stopáž však nenudí a po většinu času drží díky poutavému vyprávění a dobře napsaným dialogům pozornost.Zdlouhavá stopáž však nenudí a po většinu času drží díky poutavému vyprávění a dobře napsaným dialogům pozornost (i když pro mladší publikum může být trochu komplikovanější udržet koncentraci). Je však pravda, že v jednu chvíli se stane snímek trochu moc unylým a upovídaným a neuškodilo by mu mírné zkrácení. Díky tomu také trvá hodně dlouho, než se začne něco dít a diváci už nedočkavě čekají na pořádnou akci.
A nutno říct, že veškerá akce je dostatečně napínavá a zábavná. Ano, najde se tu jako vždy notná dávka klasického CGI chaosu a přehršle vizuálních efektů, které však nejsou zas tolik nadvyužívány, jak to většinou bývá. Naopak závěrečný zápas je v zásadě praktický hand-to-hand zápas mezi záporákem a novým Black Pantherem, který je proveden velmi povedeně a nepostrádá zajímavou choreografii.
Na to konto je také potřeba zmínit záporáka, kterým je fanoušky dlouho očekávaný Namor. Ten se beze sporu zařadil mezi jedny z lepších marvelovských padouchů. Jeho motivace je důkladně vysvětlena a jeho backgroundu je důkladně věnována dobrá část děje. I díky tomu je Namor komplexní postavou, jehož chování a činům rozumíme a dávají smysl. Jedinou výtkou však může být fakt, že se opět jedná o padoucha, který je, co se schopností a dovedností týče, přímou kopií hlavního hrdiny. Je to motiv používaný napříč MCU, který se už pomalu stává neoriginálním.
Kromě Namora přináší druhý díl Black Panthera do hry další významné komiksové postavy, jako je například i Riri Williams / Ironheart, mladá nástupkyně Iron Mana, nebo další členové Namorova národa. Všem těmto postavám se dostává dostatek prostoru, jsou důkladně představeny a mají určitou hloubku, díky čemuž jsme vtaženi do jejich osudu.
V tomto kontextu pak stojí za zmínku i herecké obsazení a jejich přednesy. Výrazné výkony plné emocí podávají především Letitia Wright a Angela Bassett jako princezna Shuri a královna Ramonda. Ty do svých přednesů vkládají vskutku vše a zanechávají v divákovi dojem. Kvalitní práci odvádí i Tenoch Huerta jako zmíněný Namor, jehož výkon nepostrádá hloubku a nelze mu nic vytknout. Za pochvalu pak stojí i Danai Gurira jako Okoye, Lupita Nyong’O coby Nakia, Winston Duke jako M’Baku nebo Dominique Thorne coby nováček Riri Williams.
Hercům v jejich přednesech notně pomáhá i úchvatná vizuální stránka filmu. Povedené jsou jak vizuální efekty, tak vybudování světů Wakandy a podmořského království Namora, které je propracované a skutečně nás vtáhne do děje. Za zmínku stojí i různorodé kostýmy i masky, které autenticky ztvárňují prvky daných smyšlených kultur, které si zakládají v národnostech skutečného světa. Najdeme zde tak plno jak afrických kmenových prvků (stejně jako v prvním díle), tak tentokráte i spoustu tradičních latinskoamerických elementů, kterými se naopak inspirují Namor a jeho soukmenovci.
Toto se reflektuje i v hudebním doprovodu, za kterým stojí Ludwig Göransson (Black Panther, Creed, Venom, Tenet). Ten vytváří hravý a chytlavý soundtrack, který v sobě působivě odráží celkovou náladu filmu a zaujme na první dobrou. Velmi působivá je pak i původní píseň Lift Me Up, kterou pro snímek nazpívala Rihanna.
Black Panther: Wakanda nechť žije je tak v závěru velmi povedenou podívanou po více stránkách. Coogler ve svém pokračován nabízí jak vkusné oproštění od zesnulého herce, tak i zajímavý příběh, který je v mnohém velmi přínosný pro budoucnost MCU. Jedinými vadami na kráse jsou skutečně zdlouhavá stopáž a občasná předvídavost děje. Mimo to však snímek nabízí skutečně poutavý zážitek plný emocí, výrazných hereckých výkonů, různorodých kulturních elementů a chytlavého soundtracku, díky čemuž v mnohém předčívá i svého předchůdce.
Novou královnu čekají těžká rozhodnutí.
„Hlavně musíme vypadat nenápadně.“
Jakákoliv podobnost s Aquamanem je čistě náhodná.
Black Panther: Wakanda nechť žije / Black Panther: Wakanda Forever
Black Panther: Wakanda nechť žije je tak v závěru velmi povedenou podívanou po více stránkách. Coogler ve svém pokračován nabízí jak vkusné oproštění od zesnulého herce, tak i zajímavý příběh, který je v mnohém velmi přínosný pro budoucnost MCU. Jedinými vadami na kráse jsou skutečně zdlouhavá stopáž a občasná předvídavost děje. Mimo to však snímek nabízí skutečně poutavý zážitek plný emocí, výrazných hereckých výkonů, různorodých kulturních elementů a chytlavého soundtracku, díky čemuž v mnohém předčívá i svého předchůdce.
- Hodnocení