Recenze: Fabelmanovi přináší divákovi druh podívané, jaký se dnes už netočí

Spielberg je jen jeden a málokdo si může dovolit dnes natočit takovýto film.

V úvodu se ocitáme v 50. letech a malý Sam “neříkej-mi-Sammy” Fabelman (Mateo Zoryon Francis-DeFord) jde se svými rodiči (Paul Dano a Michelle Williams) poprvé v životě do kina. Ze zážitku je konsternovaný a začne si doma přehrávat dramatickou scénu srážky vlaku, netrvá ale dlouho a je jasné, že film u něj neodstartoval nadšení z vlaků, ale z filmů. Brzy jsou jeho mladší sestry hlavními hvězdami jeho prvních pokusů, a to přetrvává i v pubertě, kdy otec inženýr ztrácí pochopení pro tento koníček, zatímco jeho máma s uměleckou duší Sama (nyní Gabriel LaBelle) stále podporuje. 

Sledujeme jeho fascinaci filmem a jak v něm nachází útěchu, až do momentu, kdy při natáčení zachytí něco, co zničí jeho dosavadní vnímání světa. Až když se na střední setká s nelítostnou šikanou, sáhne znovu po kameře. Filmové záležitosti jsou pro diváky zábavnější, ovšem rodinné drama chlapce formuje, takže od sebe tyto dvě složky nejdou oddělit. Několikrát jsme upozorněni na to, jak Sam zjistí, že pomocí filmu může vyprávět příběh a ovlivňovat ostatní, ať už jde o promítání “cenzurovaného” rodinného filmu a následně vystříhaných scén, nebo adorování spolužáka ve školním dokumentu.

Že nás Spielberg dokáže emočně zasáhnout, o tom není pochyb.Že nás Spielberg dokáže emočně zasáhnout, o tom není pochyb. V mnoha ohledech je to pro něj typický snímek, na druhou stranu nejde o jeden z dobrodružných velkofilmů, u kterých se nám některé scény navždy vryjí do paměti a vstoupí do dějin kinematografie. Je to poměrně malý a skromný příběh, ale je nám jasné, proč stojí za to si ho nechat vyprávět. Také je pochopitelné, že film spatřil světlo světa až nyní, po smrti obou Spielbergových rodičů. 

Soundtrack pochází nepřekvapivě od Johna Williamse a ke snímku a jeho atmosféře sedí. Užijeme si také výrazné vedlejší role: Jeannie Berlin jako Samova kousavá babička, Seth Rogen coby všudypřítomný “strýček” Bennie, Judd Hirsch jako prastrýc Boris, a nakonec jeden kultovní režisér v roli jiného slavného režiséra… Těžko ale říct, zda nás film výrazně zasáhne a budeme ho chtít vidět znova, přes všechny jeho kvality je to nakonec asi jen příjemná jednorázová podívaná.

Tohle je zpověď člověka, který změnil dějiny filmu, fajnšmekři si na internetu snadno ověří, jak je fakticky blízký jeho životu, včetně fyzické podoby vybraných herců jejich reálným “předlohám”. Spielberg si s námi hraje a servíruje nám interní vtípky, nad kterými se asi nejvíc pobaví on sám, třeba když řekne jiné postavě, že nikdy neprozradí její tajemství, leda že by o tom natočil film… I jméno rodiny na diváky nápadně pomrkává, protože se blíží anglickému výrazu fable – pohádka či bajka. 

Film je na první pohled lehký, zábavný a stravitelný, přitom podtext je často bolestivý a dramatický. Jeden umělec nám tu nabízí své srdce na zlatém podnose a ukazuje, s notnou dávkou nostalgie ale i životní moudrosti a odstupu, co ho formovalo a přivedlo k filmu a také jak přežil soužití s vlastni rodinou. I když nechce Spielberg označit snímek za autobiografický, přináší nám jiný zážitek než obvykle a jsme rádi, že se rozhodl ho vyprávět. 

Když se zamilujete do filmu, už není cesty zpět.

Někdo chodí na terapii, jiný točí filmy.

Pochopíme, proč Spielberg filmy osobního rázu raději netočil.

80%

Fabelmanovi / The Fabelmans

Film je na první pohled lehký, zábavný a stravitelný, přitom podtext je často bolestivý a dramatický. Jeden umělec nám tu nabízí své srdce na zlatém podnose a ukazuje, s notnou dávkou nostalgie ale i životní moudrosti a odstupu, co ho formovalo a přivedlo k filmu a také jak přežil soužití s vlastni rodinou. I když nechce Spielberg označit snímek za autobiografický, přináší nám jiný zážitek než obvykle a jsme rádi, že se rozhodl ho vyprávět. 

• Hodnocení