[singlepic id=2510 w=200 h=200 float=left]Kdo se bojí, nesmí fetovat.
Režisér Tomáš Vorel již nemůže být ideologicky průzračnější, pokud jde o názvy svých filmů. Zatímco v Cestě z města nabídl romantický kontrast mezi venkovem a přetechnizovanou společností, v jejím volném pokračování Cesta do lesa už hlavní hrdina z urbanizovaného pekla naprosto uprchl a možný návrat do města je vnímán jako krajní a nepříjemné řešení problémů. Konflikt je tentokrát postaven na rozdílu mezi „konformními“ venkovany a ústřední rodinou, v níž se holduje halucinogenním látkám a z hysterické dcerušky vyrůstá ekoteroristka.
Stejně jako v předchůdci se příběhu, či jakési jeho nápodoby, používá hlavně jako zdůvodnění sondy do přírodního prostředí a sledování života v obci. V tomto případě ve výsecích z každého ročního období předváděných barvotiskově jako u hraného Večerníčku. Jakékoliv jiné myšlenky přehlušuje jančení nad ekologickými problémy, které člověku zprotiví ochranáře i celou naši planetu. Omámení houbičkami… Inu, to svůj půvab příliš neztratí.
Mezi novými herci zazářila Anna Linhartová, bohužel její samotná postava Anyna má za úkol šířit ty nejotravnější postoje a zůstává nepříjemnou karikaturou. Když zrovna nevyšiluje kvůli stromům a zvířátkům, nebo nevypráví o podílu drogy na polidštění opice, pěstuje bezduchou romanci s mladým lesníkem Ludvou v podání Tomáše Vorla ml. Představitelé Anyniny rodiny (Tomáš Hanák, Bára Schlesinger, Vojta Vovesný) se herecky propadají na úroveň křoví… Což se nedá říct o Bolkovi Polívkovi, Evě Holubové a také Jiřím Schmitzerovi, jenž si zde střihnul nově přidanou lehce zápornou figuru. Schopnost rozesmát zůstává Polívkovou nevyčerpatelnou přirozeností.
Říká se, že provedení je důležitější než samotná idea… Cesta do lesa má určitě pěkné provedení, pokud jde o zachycení něčeho hezkého v naší krajině. Když budeme hledat ideu, najdeme naprosto křečovité poselství, jak to musíme zachránit a raději se podíváme na Princeznu Mononoke – mnohem silnější, chytřejší a dokonce i zábavnější ekologickou pohádku.
„Bojujeme za posmrtné znovuzasazení stromů!““
[singlepic id=2511 w=400 h=300 float=center]
„Nastávají temné časy, možná budeme muset pomalu umírat ve městě.“
[singlepic id=2514 w=400 h=300 float=center]
„Musím vás i vaši dceru těžce zklamat, pane.“
[singlepic id=2516 w=400 h=300 float=center]
Říká se, že provedení je důležitější než samotná idea… Cesta do lesa má určitě pěkné provedení, pokud jde o zachycení něčeho hezkého v naší krajině. Když budeme hledat ideu, najdeme naprosto křečovité poselství, jak to musíme zachránit a raději se podíváme na Princeznu Mononoke – mnohem silnější, chytřejší a dokonce i zábavnější ekologickou pohádku.