Atlas mraků / Cloud Atlas – recenze
V příštím životě chci být hercem mnoha make-upů.
Čingischán filmového světa. Jedině tak můžu nazvat opus a epos, jehož ctižádost a monumentalita dosahují stejně obřích rozměrů jako jeho délka necelých tří hodin. Bratři Wachovští a Tom Tykwer si předsevzali zpracovat ne zrovna lehkou látku knihy, v níž lidstvo vede odvěký souboj se sebou samým. Zotročování, vykořisťování, autoritářství a diskriminace se v šesti různých dobách pořád v nějaké podobě objevují a pouze pomalu mohou být překonány díky lidské vůli a lásce. Hlavní hrdinové se mezi sebou neutkají v boji života pouze jednou, protože vazby zaseté v jednom těle se pomalu, ale jistě znovu vrací v následujících životech.
Šest příběhů, každý z nich představující odlišnou epochu, se střídá stejně jako v předloze – tedy z futuristického světa s „bladerunnerovským“ industriálním prostředím se náhle můžete přesunout na moře v polovině devatenáctého století. Úvodní sekvence si z tohoto principu otevřeně tropí žerty, ale v praxi nás koláž zpřetrhaných epizod moc nešetří. Člověk v tom nemá ani tak zmatek, jako se mu spíš pomalu zvyká na střídání například absolutně temné Koreje budoucnosti, osobního dramatu bisexuálního umělce a do určité míry komediální příhody ze současnosti. Segmenty by jen stěží mohly existovat jako nezávislé filmy, jsou spíš zkratkovitými variacemi na žánry a jejich poddruhy.
To nás přivádí ke způsobu jejich propojení a na diváka jsou kladeny určité nároky. Někteří z vás mi možná poděkuji, když prozradím základní princip. Napříč historií se postavy převtělují, ovšem hrají je pořád stejní představitelé. V každé jednotlivé éře má jeden z nich šanci pohnout osudem svým i ostatních a dostane mateřské znaménko v podobě komety. Rozeznávejte proto herce pečlivě! Jinak budete muset zajít do kina několikrát za sebou, než pochopíte kostrbatý karmický vývoj. V proměnách duší se při nelineárním vyprávění občas dá vyznat jen horko těžko. Snaha udržet alespoň jednotné herce již vzbudila kontroverzi kvůli „rasovému make-upu“ a občas i smích. Vidět Hugo Weavinga jako sestru v sadistickém domově důchodců, to se nedá překonat.
Atlas mraků skrz to všechno protlačuje duchovní zprávu o lásce, o propojení našich životů a o neutuchající snaze některých lidí využívat pozice silnějšího, aby se živili na slabších. Grandiózní prezentace spíš vyzdvihuje, jak jsou tyto myšlenky předkládány triviálně, ne moc překvapivě a příliš dokola obehrávaně. Připisuji to na vrub slabému scénáři, jelikož přímo magická režie ukazuje emoce hrdinů jako mocnou sílu hýbající naším kouskem univerza a mnozí herci – zvláště Tom Hanks, Doona Bae, Jim Broadbent a Susan Sarandon – pomáhají měnit děj v čirou poezii, jak je tomu i s hudební složkou.
Atlas v sobě sjednocuje oscarový i malinový materiál. Dopouští se takřka neodpustitelných chyb, aby je napravil takřka geniálními kroky.
Deppovu Kloboučníkovi samota nesvědčila.
Agent Smith býval velkým fanouškem Profesionálů.
Buďte pilní jako včeličky, bydlete jako včeličky.
Atlas v sobě sjednocuje oscarový i malinový materiál. Dopouští se takřka neodpustitelných chyb, aby je napravil takřka geniálními kroky.