Mizející vlny (2012)
Premiéra v ČR: 27. 3. 2013 (Artcam)
Synopse: Erotická sci-fi romance. Nejlepší evropský fantastický film roku 2012.
Dostat se do mozku někoho druhého. Vidět co cítí, najít odpovědi na otázky, odhalit tajemství. Od filmu Věčný svit neposkvrněné mysli přes Počátek se lidská mysl proměňuje v nový prostor pro dobrodružství, která zcela redefinují žánr sci-fi.
Mizející vlny vyprávějí příběh mladého informatika Lukase, který se účastní kontroverzního mezinárodního experimentu – vstupuje do mysli mladé ženy Aurory v komatu, aby ji pomohl navrátit vědomí. Jenže místo toho se zaplete do osidel ženiných vášní, fantazií a to zcela naruší jeho reálný život. Fantaskní melodrama o lásce a touze po spojení je metaforou dnešního prorůstání technologií a mysli a zároveň tělesným dobrodružstvím, kde ohledávání vlastního těla nemá žádné limity.
Recenze:
V mozku nešťastné Aurory (Jurga Jutaite) se toho mnoho imaginativního nenachází. Chápu, že komorní litevská science fiction si nemůže zrovna dovolit nějaké zhmotnění Dalího obrazů, ale odrbaná chaloupka, nevšední efekty Slunce a masivní „grupáč“ nevystačí na víc než na něco mezi banální noční můrou a zmatenou snahou si vzpomenout, co jsme všechno dělali na posledním mejdanu. Útržkovitost Aurořiných vzpomínek a představ má sice přidat na kouzlu vyprávění, ale ve výsledku diváka nutí čekat, jestli ten následující segment nebude o něco obsažnější.
(photo&video: Acajou Films)