Pád Bílého domu / Olympus Has Fallen – recenze
[singlepic id=3795 w=200 h=200 float=left]Kdo říkal, že Korea nemá Ameriku na dostřel?
Teroristický „akčňák“, jehož největším promotérem se díky načasování stal sám Kim Čong-un, se upřímně snaží dál posunout rozměr fiktivních útoků na americkou hrdost. Když se před šestnácti lety filmoví Rusové zmocnili letadla s prezidentem, nutně se ukázali jako ponížení bývalí nepřátelé. Když si odmyslíme ty nejzjevnější zdroje terorismu, Západ se občas bojí vynalézavosti „šikmookých“. Co kdyby takoví šikulové ovládli přímo srdce prezidentského úřadu?
I mezi příběhy naprosto vystavěnými na zažitých konvencích můžeme najít kvalitu. Rozdíly ve snaze a praktickém uskutečnění dokáží zázraky, ale kde nic není… Pád Bílého domu si neustále ulehčuje práci scénářem, který se musel svým autorům psát velmi snadno, soudě dle způsobu představení našeho akčního hrdiny Mika Benninga (Gerard Butler) a skoro univerzálně použitelných dialogů. Kvalitu se film snaží dohnat kvantitou. Hlavní záporák Kang Yeonsak (Rick Yune) nemá navzdory své tragické a komplikované minulosti drsnou vizáž globálního teroristy, stejně jako jeho řadoví poskoci, tak jsme ohlušováni a oslepováni střelbou a koupáni v krvavých potocích s nadějí, že korejskou skupinu začneme brát vážně.
Benning zase musí dokázat, že je správný americký hrdina. Takže například zabije spoutaného zajatce, aby pokročil v drastickém výslechu jeho kolegy. Spravedlnosti je učiněno zadost, předpokládám. Ani to jej nějak nezachrání, jelikož Gerard Butler může ztělesnit akčního hrdinu, ale ne s tváří, již si divák zamiluje. Nezáleží mi na tom, že má výčitky kvůli chybě v minulosti, ani že žije se sympatickou zdravotnicí. To samé platí o Aaronu Eckhartovi, jenž představuje samotného prezidenta. Morgan Freeman, nejlepší ze zúčastněných, je sem dosazen jako prvek příběhově významný, ovšem herecky zanedbatelný.
Nerad pouštím ke slovu svého vnitřního cynika, ale film nesmírně rád nezdravě probouzí atmosféru panující těsně po 11. září. Srdceryvné záběry na americkou vlajku předcházejí prezidentově rétorice, ze které již jeho skutečný protějšek Bush stačil udělat sebeparodii. Je až s podivem, že se do natáčení nezapojil Roland Emmerich.
Pád Bílého domu chce být prostě další Smrtonosnou pastí, ale její zábavnosti nedosahuje a i při své krvavosti je akorát pohádkou na dobrou noc.
„Víte, u nás a ve Vietnamu vyhrál nakonec Sever. Nechce Korea konečně jít proti proudu?“
[singlepic id=3804 w=400 h=300 float=center]
„Kluku, už kvůli tvý mámě jsem dostal těžkej mindrák. Přežij, sakryš, nebo se picnu a světu bude vládnout Pchongjang.“
[singlepic id=3799 w=400 h=300 float=center]
„I vy ťuňťové, od Obamy už bude platit, že vás nakonec zachrání ten černej.“
[singlepic id=3806 w=400 h=300 float=center]
Pád Bílého domu chce být prostě další Smrtonosnou pastí, ale její zábavnosti nedosahuje a i při své krvavosti je akorát pohádkou na dobrou noc.