Recenze: Tancuj Matyldo je skutečně silné drama, kterému vévodí vynikající Roden a Rázlová

Alzheimer nebo demence se dotknou nás všech.

Karel je úspěšný exekutor, který odjakživa dělá vše podle pravidel, i když to znamená, že svou prací činí mnohým lidem ze života doslova peklo. Jeho život se však obrátí naruby, když se mu do pražského bytu nečekaně přistěhuje jeho matka Matylda, se kterou nemá úplně nejvřelejší vztah. Celá situace se však vyhrocuje v momentu, kdy začíná Karel u matky pozorovat znaky demence. Brzy je Matylda diagnostikována s Alzheimerem a její stav se s postupem času zhoršuje – odcizuje se od okolí a nedokáže se o sebe postarat. Nabízí se jednoduché řešení – dát Matyldu do specializovaného ústavu. Jenže tato cesta nemá pozitivní výsledek. A tak je Karel nakonec nucen změnit svůj život od základu a začít se starat o matku sám.

Je to však ta správná cesta? Má Karel vlastně vůbec na výběr? Proč jsou pravidla systému tak bezohledná? A dělal sám špatně, když se jimi celý život stroze řídil? Těmto otázkám Karel čelí. A čelí i nečekaným skrupulím, které s sebou nese matčina nemoc. Ta utužuje celou rodinu a nejen vztah Karla s jeho matkou, ale zkoušce je vystaven i jeho vztah s odcizeným synem, který chce pomoct babičce a najít cestu k otci.

Těmito problémy se zabývá nové drama režiséra Petra Slavíka, který se na vzniku snímku podílel se svou manželkou Natašou Slavíkovou. Celé podívané naprosto a bezprostředně vévodí herecké výkony Karla Rodena a Reginy Rázlové. Roden podává suverénně jeden ze svých nejsilnějších výkonů a dokazuje, proč je jedním z mála českých herců, kteří se prosadili ve světovém filmu. Jeho ztvárnění sebevědomého exekutora, kterého zcela změní nečekaná nemoc matky, je dojemné, procítěné a autentické. Rázlová mu pak skvěle sekunduje a její podání ženy, která se pomalu ztrácí, je až mrazivě realistické. Její výkon by se skoro mohl přirovnat k tomu oscarovému, který předvedl Anthony Hopkins ve snímku Otec.

České drama pak, kromě boje s touto zrádnou nemocí, zobrazuje i další velmi důležitou problematiku: systém a to, jak to v těchto případech spíše nefunguje.A právě s Otcem by se dal snímek Tancuj Matyldo celkově dost srovnávat. Oba filmy bojují se stejnou těžkou tématikou, a stejně půvabně a komplexně ji podchycují. Každý trochu jiným způsobem – Otec z pohledu nemocného, Tancuj Matyldo z pohledu nejbližší rodiny – ale každý velmi jemně a procítěně a naprosto autenticky. České drama pak, kromě boje s touto zrádnou nemocí, zobrazuje i další velmi důležitou problematiku: systém a to, jak to v těchto případech spíše nefunguje. Tvůrci se tím vědomě snaží dělat osvětu s nadějí zlepšit dosavadní situaci s péčí o lidi trpící ztrátou paměti.

Velkým tématem je tu tak nejen samotná nemoc a její dopad na jedince a především jeho okolí, které tím trpí víc, ale i všechno to kolem, co s sebou takové okolnosti přináší. Tvůrci dost realisticky a bez příkras zobrazují nejrůznější situace, které mohou osobu postiženou demencí a Alzheimerem postihnout, nevyvarují se tomu nepěknému (velice silná je třeba scéna v domově seniorů, která bez příkras ukazuje surové chování personálu ke svým svěřencům). Nemají problém převést na plátno to všechno autenticky nepěkné, co s sebou taková nemoc přináší – jsme svědky toho, jak postupně postižený jedinec ztrácí schopnost vykonávat základní lidské potřeby a kontrolu nad sebou samým, a je to mrazivé.

Ač je ale vše skutečně těžké a nacházíme tu opravdu mnoho silných momentů, tak nechybí ani umírněná dávka humoru. Ten je jemný, odlehčený a zkrátka lidský, neboť vyvstává z občas absurdních situací, do kterých se naši protagonisté dostávají (např. když babička uvaří knedlíky s jahodami bez jahod). Tvůrci nám tak nabízí možnost se občas odlehčeně pousmát nad celou situací, stejně, jako to mají lidé, pečující o osoby s touto nemocí. Je to zkrátka milé a prostě ze života.

Emocionální momenty zde však převyšují, neboť je to přeci jen rodinné drama, navíc inspirované skutečnými událostmi. I díky tomu má snímek velké srdce a dojme i toho největšího tvrďáka. Za to vděčí nejen zmíněným hereckým výkonům, ale i stylu vyprávění, který je melancholický a s citem pojímá toto ošemetné téma. Scénář, na kterém se spolu podíleli zmínění manželé Slavíkovi, kromě toho také skvěle vykresluje své postavy už od samého začátku, dává jim hloubku, background i prostor k růstu, takže nás baví sledovat jejich cestu a její finiš tak dává smysl.

Celé vyprávění je pak podkresleno i jemným hudebním doprovodem, za kterým stojí Michal Pavlíček. Jeho skladby skvěle doplňují náladu filmu a klíčovým scénám dodávají tu správnou atmosféru. Kromě toho se tu pak vyskytuje i spoustu klasických skladeb (Matylda je bývalá operní pěvkyně) a klavírních symfonií (hraných na klavíry protagonisty). Ústřední je i píseň Waltzing Matilda, která inspirovala název filmu a je dojemnou tečkou v závěrečných titulcích.

Manželé Slavíkovi přináší na českou filmovou scénu jedinečné drama ze života, které si získá srdce mnoha diváků. Mistrně vypráví silný příběh, který je po všech stránkách velice autentický (nejen tím, že je inspirovaný skutečností) a zabývá se reálným problémem, který může postihnout kohokoliv nebo jeho blízkého. Spolu s Otcem Floriana Zellera jde o další výjimečný příběh, který citlivě vypráví, jaké to je být nebo žít s osobou trpící demencí či Alzheimerem. Slavíkovi až srdcervoucím způsobem dokumentují, jaký vliv to může mít na rodinu postiženého. A skvělou oporou, v realizaci jejich úderné myšlenky, jsou jim i herci v čele s vynikajícím Rodenem a Rázlovou, která ze sebe dává skutečně vše. Česká kinematografie tak zde znovu ožívá a snímku Tancuj Matyldo bezesporu stojí za to věnovat čas.

Karlův život se změní od základu.

Situaci se neúspěšně snaží pomoct jeho syn.

Postupně však Karel zjišťuje, že utváření vzpomínek a společně strávený čas je to nejdůležitější.

90%

Tancuj Matyldo

Manželé Slavíkovi přináší na českou filmovou scénu jedinečné drama ze života, které si získá srdce mnoha diváků. Mistrně vypráví silný příběh, který je po všech stránkách velice autentický (nejen tím, že je inspirovaný skutečností) a zabývá se reálným problémem, který může postihnout kohokoliv nebo jeho blízkého. Spolu s Otcem Floriana Zellera jde o další výjimečný příběh, který citlivě vypráví, jaké to je být nebo žít s osobou trpící demencí či Alzheimerem. Slavíkovi až srdcervoucím způsobem dokumentují, jaký vliv to může mít na rodinu postiženého. A skvělou oporou, v realizaci jejich úderné myšlenky, jsou jim i herci v čele s vynikajícím Rodenem a Rázlovou, která ze sebe dává skutečně vše. Česká kinematografie tak zde znovu ožívá a snímku Tancuj Matyldo bezesporu stojí za to věnovat čas.

• Hodnocení