Recenze Milé laskavosti: Yorgos Lanthimos po Chudáčcích zabředá do dalšího bizáru, tentokráte však s menší grácií
Tenhle film rozhodně není pro každého.
Původem řecký režisér a scenárista Yorgos Lanthimos má bezesporu svůj ojedinělý styl. Ať už jde o Zabití posvátného jelena, Humra, Favoritku nebo Chudáčky, každý jeho snímek je prostě ojedinělou bizarní podívanou. Lanthimos se vždy za každou cenu snaží být neotřelý, občas mu to prospívá (jako třeba u Chudáčků), jindy to působí až moc na sílu, a tak je tomu právě u Milých laskavostí. Nejedná se sice o špatný film (v mnoha ohledech je velmi povedený), ale občas se zdá, že Lanthimos tlačí až moc na pilu a snaží se být zvláštní za každou cenu, a to i za cenu koukatelnosti a srozumitelnosti, což je trochu škoda.
Kdo se na Milé laskavosti chystá plný nadšení po zhlédnutí skvělých oscarových Chudáčků, tak by měl poněkud snížit svá očekávání. Milé laskavosti mají plno kvalit a předností a jsou dobré ve svém vlastním světle, ale s Chudáčky je zkrátka nelze srovnávat. A to je dobré mít na paměti.
Koneckonců, jedná se také o úplně jiný koncept (i když z velké části s podobným obsazením). Lanthimos v milých laskavostech vypráví tři zdánlivě nesouvisející příběhy, které spojuje akorát opakující se herectvo. V jednom příběhu sledujeme muže, který se snaží vymanit se z předem předurčené cesty. Druhý se zaměřuje na policistu, který zpochybňuje divné chování své ženy po jejím návratu z domnělého utonutí a ve finálním vyprávění se žena snaží najít člověka, jež se má podle proroctví stát uznávaným duchovním průvodcem.
Jedna povídka je bizarnější a pohnutější než druhá, na plátně se střídají šokující šílené obrazy uřezaných částí těla a sebepoškozování, které by si zasloužily varování pro slabší povahy. A vše je to podáváno se zvráceným humorem/smyslem pro humor. Samotné vyprávění má však spád a povídky ubíhají poměrně rychle, takže výslednou 163minutovou stopáž ani moc nepociťujeme.
Tři příběhy spojuje myšlenka toho, kam až je člověk schopen zajít, aby dokázal svoji pravdu a prosadil se.Důležité je také zmínit, že všechny tři povídky mají potenciál a zajímavý nápad, ale ne vždy takové provedení, jaké by si možná zasloužily. Tři příběhy spojuje myšlenka toho, kam až je člověk schopen zajít, aby dokázal svoji pravdu a prosadil se. A často opravdu zvrácené chování jednotlivých postav to vlastně skvěle dokazuje a ač je to pro snímek zdramatizované a přehnané, tak je v tom i něco na realističnosti, což nutí diváka k zamyšlení.
Důležitou součástí jsou i barvité neotřelé postavičky, které v příbězích figurují. Jedná se opravdu o zvláštní jedince tak charakteristické pro Lanthimose. A Jesse Plemons, Emma Stone, Willem Dafoe, Margaret Qualley a Hong Chau je všichni ztvárňují perfektně. Hereckým výkonům zde opravdu nelze nic vytýkat. Všichni se do svých přednesů opravdu opírají a výsledkem jsou kvalitní vrstevnaté výkonů.
Důkazem je především to, že v každém příběhu ztvárňují naprosto odlišné charaktery a do každého se vtělují naprosto bezproblémově. Například Plemons je jednou uťápnutý chlapík s nalajnovaným životem, pak vyšinutý policista a na závěr přesvědčený člen kultu. Dafoe je zase jednou autoritářský skoro-mafián, podruhé starostlivý taťka a potřetí liknavý vůdce kultu. A oba herci jsou ve všech rolích více než přesvědčiví a mění se jako chameleoni, což je velmi zábavné sledovat. Jedině Stone zůstává ve všech příbězích víceméně stejná, ale i to má cosi do sebe a odvádí stejně velký kus práce jako její kolegové.
Za zmínku stojí i hudební doprovod. Už v samém úvodu nás zvukově udeří píseň Sweet Dreams skupiny Eurythmics. Její text, který pojednává o sladkých kýžených snech a o tom, jak jich za každou cenu dosáhnout, vlastně chytře vystihuje podstatu celého filmu, když se to tak vezme. Za soundtrackem jinak stojí Jerskin Fendrix, který má na svědomí i skvělý na Oscara nominovaný doprovod v Chudáčci. A nezklame ani zde. Jeho orchestrální skladby dobře doplňují atmosféru povídek a hrají si s ní.
V závěru jsou Milé laskavosti kvalitně zpracovaný film s výborným hereckým obsazením, které odvádí výrazný kus práce. Samotný námět také stojí za to a měl docela potenciál, jenže na sílu tlačené podivínské zpracování zde nebylo vždy tou správnou cestou. Yorgos Lanthimos se zkrátka snaží být za každou cenu bizarní a nekonvenční, ale často to už působí přehnaně a nuceně, což vyprávění bohužel často trochu škodí. Stále však jde o vesměs povedený film, který přivádí k zamyšlení a najde si své publikum.
Neboj se, my ti neublížíme…
Teď tě obejmu a nepustím!
Přidáte se k nám do kultu?
Milé laskavosti / Kinds of Kidness
V závěru jsou Milé laskavosti kvalitně zpracovaný film s výborným hereckým obsazením, které odvádí výrazný kus práce. Samotný námět také stojí za to a měl docela potenciál, jenže na sílu tlačené podivínské zpracování zde nebylo vždy tou správnou cestou. Yorgos Lanthimos se zkrátka snaží být za každou cenu bizarní a nekonvenční, ale často to už působí přehnaně a nuceně, což vyprávění bohužel často trochu škodí. Stále však jde o vesměs povedený film, který přivádí k zamyšlení a najde si své publikum.
- Hodnocení