Recenze – Joker: Folie à Deux je úmorná podívaná těžící z úspěšné jedničky

Pokud chcete vidět klauna, jak zpívá o svých pocitech, tak prostě opijte svého strýčka na příští rodinné oslavě.

Pět let poté, co nás první film vzal na cestu skrze rozvrácenou psychiku Arthura Flecka, je laťka nastavena vysoko. Máme tu Jokera: Folie à Deux – název, který zní jako nóbl francouzský pokrm, na němž si pochutnáte v moderní  kavárně. Jenže na náš talíř nakonec dorazí povadlý žánrový salát, jehož chutě nejdou dohromady, protože jsou tu ingredience muzikálu, soudního dramatu a komiksového výletu do mysli problémového klauna. Ale napětí, šílenství, zábava, psychologie postavy? To vše zůstalo v minulém dílu, tady máme Jokera, jak stepuje.

Arthur Fleck alias Joker (Joaquin Phoenix) je zavřený v Arkhamské léčebně a pravděpodobně se snaží zdokonalit své stand-up vystoupení před publikem spoluvězňů-pacientů. Film začíná animovanou sekvencí ve stylu Looney Tunes, která křičí: „Vítejte v cirkuse, přátelé!“, ale zábava netrvá dlouho. Todd Phillips se místo toho, aby využil chaosu, který Joker ve městě rozpoutal, rozhodl pro hudební odbočku z Gothamu a zavítal místo toho do Chicaga nebo na West Side. Příběh se odvíjí pomalu, Arthur se setkává s Harley Quinn, respektive Lee Quinzel (Lady Gaga), která jeho postavu Jokera považuje za naprosto okouzlující. Pochopitelně, kdo by se nezamiloval do chlapa, který někomu vystřelil mozek z hlavy v celostátní televizi? Když se sblíží při hudební terapii – protože nic není romantičtější než karaoke na psychiatrickém oddělení – film se vydá muzikálovou cestou. A když už si myslíme, že přijde alespoň náznak děje, nastoupí další píseň, která působí spíš jako ukolébavka než jako vzrušující číslo. Místo toho, aby se děj posouval, tak ho písně úplně zastaví. Navíc hudební výstupy nejsou nic nezapomenutelného ani hudebně, ani choreograficky, a určitě uvidíme lepší a více vzrušující kousky ve StarDance. Vyprávění se pak z věznice přesune k poněkud nevýraznému soudnímu procesu, kde se objeví ještě mnohem nevýraznější mladý Harvey Dent.

Bohužel Phoenixovu brilantnost zastiňuje scénář, který klopýtá jako klaun zakopávající o své příliš velké boty.Phoenix podává výkon, který je opět strašidelný i znepokojivý. Zůstává své roli oddaný jako vždy, proměňuje svou vyzáblou postavu ve vizuální ztvárnění existenciálního zoufalství, v churavou schránku muže, který zažil to nejhorší, co život může nabídnout. Bohužel Phoenixovu brilantnost zastiňuje scénář, který klopýtá jako klaun zakopávající o své příliš velké boty. Co se týče Lady Gaga, ačkoli je nesporně talentovaná, její ztvárnění postavy Lee je neuspokojivé. Její postava je manipulativní, ale předvádí spíše módní přehlídku než cokoli jiného. Bohužel scénář jí moc na výběr nedával. Naše naděje, že Lady Gaga oživí film svým charismatem, postupně vyprchává jako helium v balonku, až nakonec vyprchá úplně. V závěru cítíme nejspíš stejnou odevzdanost osudu, jako Arthur. Z atmosféry Gothamu si tentokrát také neužijeme vůbec nic.

Pokud se vám první Joker líbil pro svůj drsný realismus a temná témata, možná vás hudební odbočka tohoto pokračování trochu rozhodí. Připravte se na spoustu nadýchaného pozlátka bez větší pointy – trochu jako obláček cukrové vaty, který se po prvním ochutnání začne rozplývat a zanechá jen zklamání. 

Pokud chcete vidět klauna, jak zpívá o svých pocitech, tak prostě opijte svého strýčka na příští rodinné oslavě. Bude to větší zábava než koukat na Jokera: Folie à Deux. I když i tento Joker přináší něco nečekaného, jiného, a nechává postavu zavítat do žánrů, ve kterých bychom ji nikdy nečekali, je jako chodící mluvící umělecká instalace o duševních chorobách – kdyby tato instalace měla otravný soundtrack. Stejně jako Arthurova příčetnost je i tempo filmu naprosto rozhárané a vleče se v soudních scénách, proti nimž se sledování zasychající barvy zdá být vzrušující. Člověk by si myslel, že film o vraždícím klaunovi bude mít alespoň nějaké napínavé momenty, ale spíše jde o další Fleckův vtip, kterému rozumí jen on sám. 

„Ať koukám, jak koukám, nic zajímavého tam nevidím.“

Harvey Dent snímek nezachrání.

A Lady Gaga v podivné roli také ne.

50%

Joker: Folie à Deux

Pokud chcete vidět klauna, jak zpívá o svých pocitech, tak prostě opijte svého strýčka na příští rodinné oslavě. Bude to větší zábava než koukat na Jokera: Folie à Deux. I když i tento Joker přináší něco nečekaného, jiného, a nechává postavu zavítat do žánrů, ve kterých bychom ji nikdy nečekali, je jako chodící mluvící umělecká instalace o duševních chorobách - kdyby tato instalace měla otravný soundtrack. Stejně jako Arthurova příčetnost je i tempo filmu naprosto rozhárané a vleče se v soudních scénách, proti nimž se sledování zasychající barvy zdá být vzrušující. Člověk by si myslel, že film o vraždícím klaunovi bude mít alespoň nějaké napínavé momenty, ale spíše jde o další Fleckův vtip, kterému rozumí jen on sám. 

• Hodnocení