Pokud máte rádi trochu krvavou zábavu.
Společník je velmi překvapivý, osvěžující snímek s prvky sci-fi thrilleru a temným, někdy trochu krvavým humorem. Čím méně o něm víte, tím lépe, takže pokud vás láká, raději ho už víc nezkoumejte, nekoukejte na trailer a vydejte se rovnou do kina!
Je to ten typ filmu, který vás v jednu chvíli rozesměje, v další se zděsíte, a pak se nervózně podíváte na svou drahou polovičku, abyste se ujistili, že je, však víte… normální. Díky báječným hereckým výkonům, napětí a kousavému společenskému komentáři je tento film stejně zábavný jako znepokojivý. Záměrně ze zápletky tedy prozradíme naprosté minimum, ale rozhodně můžeme říct, proč je Společník tak dobrý.
Společník tu není od toho, aby nás držel za ruku.Už vás unavují filmy, které vás krmí předvídatelnými zápletkami, dialogy, u kterých můžete dokončovat věty, a tuctovými postavami, které od sebe sotva rozeznáte a nemůžete se dočkat, až umřou? Společník tu není od toho, aby nás držel za ruku. Nejen že baví, ale také nám tím nejlepším možným způsobem zamotá hlavu. Představte si to: dokonalý pár, parta přátel a odlehlá (luxusní) chata mimo civilizaci. Úžasný víkend. Od začátku ale víme, že tu něco nehraje, jen nemůžeme přijít na kloub tomu, co. Ale Společník nám to velmi rychle sdělí. A pak příběh ještě několikrát obrátí vzhůru nohama. Má to šarm, napětí a když už si myslíte, že víte, kam to směřuje – překvapení! Nevíte.
Náš příběh se soustředí na Iris (Sophie Thatcher), která se ocitla v ultimátní pasti, na víkendu s přáteli svého přítele Joshe (Jack Quaid), kterého nadevše zbožňuje, ale my čím dál víc musíme přemýšlet nad tím, proč. Spolu přijíždí za přáteli (Harvey Guillén, Lukas Gage, Megan Suri) na odlehlou chatu, kterou vlastní absurdně bohatý Sergej (Rupert Friend). Od samého začátku je cítit, že něco… nehraje. Možná je to tím, že Josh se nezdá jako moc dobrý přítel, možná proto že si Sergej Iris prohlíží, jako by byla položkou na jídelním lístku, možná je to tím, jak všichni mluví kolem Iris, ne s ní, jako by byla nějaký domácí mazlíček. Všechna tahle varovná znamení nechává film kupit a my pod smíchem a trapnými rozhovory u večeře začínáme cítit… strach. A netrvá dlouho a snímek prudce odbočí na cestu naprostého šílenství.
Máme tu dvě vycházející herecké hvězdy, které už ti pozornější diváci zaznamenali, a zde jen upevňují svou pozici. Sophie Thatcher v roli Iris je milá, sympatická, naivní a zranitelná, ale věříme jí i růst, když se stává sebevědomější a bojovnější. Jack Quaid dokonale ztvárňuje postavu „kluka, který vypadá mile, ale rozhodně není“. Začíná jako nešikovný, okouzlující, lehce přitroublý, než se promění v něco mnohem zákeřnějšího. Guillén a Gage jsou skvělí jako dvojice, která poskytuje komické odlehčení předtím, než se věci zvrtnou.
Drew Hancock zde vytvořil něco mnohem promyšlenějšího, než se může na první pohled zdát. Scénář vyvažuje břitký feministický komentář s dostatečným množstvím krvavého chaosu, aby se fanoušci hororu bavili. Dialogy jsou protkány černým humorem a tempo je dokonalé – právě když se začnete uvolňovat, film vám připomene, že ne, právě teď byste se neměli cítit pohodlně. Hancock režíruje pevnou rukou a nechává napětí vřít, než ho vystupňuje do nesnesitelného varu. A pak zase přijde absurdní humor. A pak zvrat. A tak stále dokola.
Velmi příjemné je, že i když je tu spousta zvratů, jsou prostě plynule součástí děje, nejsou předvedeny přehnaně dramaticky. Kamera se přiklání k chladné, čisté estetice, díky níž vše působí až příliš dokonale a jaksi kontrolovaně. Hudba je strašidelná a nenápadná, vkrádá se vám do kostí, aniž by se ohlásila. Snímek má určitě nevýhody kvůli určitému mixu žánrů. Není to přímočarý horor, ale krvavý film to je. Ale jeho témata – misogynie, kontrola, autonomie – jsou stejně důležitá jako ony krvavé scény, z nichž vám spadne čelist.
Společník Drewa Hancocka je záludný film, zčásti horor, zčásti černá komedie, zčásti sci-fi thriller a především stoprocentní argument pro to, abyste nikdy, ale opravdu nikdy nepřijali pozvání do domu na samotě u jezera. Je to podívaná chytrá, znepokojivá a vtipnější, než by měla být. Někomu může komentář filmu připadat až příliš vlezlý, jinému se naopak bude líbit, jak film rozbíjí své pointy, jako kladivo lebku. Ať tak či onak, Společník tu není od toho, abyste ho viděli a jen tak zapomněli.
Co se skrývá za usměvavými selfie?
Možná boj o život?
… či o zdravý rozum?
Společník / Companion
Společník Drewa Hancocka je záludný film, zčásti horor, zčásti černá komedie, zčásti sci-fi thriller a především stoprocentní argument pro to, abyste nikdy, ale opravdu nikdy nepřijali pozvání do domu na samotě u jezera. Je to podívaná chytrá, znepokojivá a vtipnější, než by měla být. Někomu může komentář filmu připadat až příliš vlezlý, jinému se naopak bude líbit, jak film rozbíjí své pointy, jako kladivo lebku. Ať tak či onak, Společník tu není od toho, abyste ho viděli a jen tak zapomněli.
- Hodnocení