[singlepic id=5027 w=200 h=200 float=left]Být maminčiným mazánkem jednou unaví.
Cesta do pekel je prý dlážděna dobrými úmysly, říká se. Platí to samozřejmě i o výchově a rodinných vztazích. Důsledek vlivu příliš starostlivé a dominantní matky ukazuje rumunský film od Călina Petera Netzera, jenž si již teď získal věhlas díky cenám z festivalu v Berlíně. Kromě nezdravého působení rodiny pranýřuje příběh ovšem také rozsáhlé možnosti ke korupci…
Se svými vadami i chutí bít se za duševně neduživého syna stojí ve středu vyprávění stará Cornelia Kerenes, výborně předvedená Luminitou Gheorghiu. Herečku na plátně naplno ovládne prostý impuls vycházející ze strachu o potomkovu budoucnost, projevující se palčivou snahou přizpůsobit si okolnosti a končí čirým zoufalstvím s nepopiratelným množstvím upřímné lásky. Synek Barbu (Bogdan Dumitrache) možná ovšem o záchranu ani nestojí a letargii střídá pouze se vztekem směřovaným právě na Cornelii.
Scénář je naštěstí dost chytrý.Matka se kvůli Barbuově nenadálému střetu se zákonem musí pomalu usmiřovat s jeho přítelkyní Carmen (Ilinca Goia) a vlastní ratolest poznává i v ohledech, jakých by byla nejspíš raději ušetřena. Jistý spravedlivý hněv pocítíte vůči ní a jejím ochráncovským tendencím, ale i vůči Barbuovi a jeho naprosté neochotě přijmout zodpovědnost za problémy, do nichž se dostal a nesmírnou škodu, kterou napáchal. I když se s Corneliinou rodinu seznamujete pomalu, uděláte si snadno obrázek. Soukromá historie zúčastněných nepotřebuje další vysvětlování, dokážete si ji z náznaků snadno doplnit. Scénář je naštěstí dost chytrý, aby jejich přítomnost pojal věrohodně i jímavě a herci jsou nadmíru schopní citové razance, jaká je v krajní krizi zapotřebí. Příležitostně se na povrch dostane i sžíravost poukazující na známou beztrestnost výše postavených vrstev a ochotu některých lidí přivřít oči za úplatek.
Na snímek se i velmi příjemně dívá, nehledě na některé části z úvodu, kdy společně s postavami počítáme každou vteřinu. Pozici dítěte to spíš přidává na realismu a schopnosti vzbudit účast.
Za Drákuly i Ceauşesca, náš spolek si zachovává prestiž.
[singlepic id=5032 w=400 h=300 float=center]
„Nemůžu si alespoň obhajobu napsat sám?“
[singlepic id=5031 w=400 h=300 float=center]
„Křivé svědectví nebude levné, ale za to pravdivé mi nikdy nic nenabídli.“
[singlepic id=5036 w=400 h=300 float=center]