jOBS – recenze
[singlepic id=4967 w=200 h=200 float=left]Vaše PCčko touží po setkání se zploditelem.
Tak vás by zajímal život průkopníka osobních počítačů? Muže, jenž preferoval práci pouze s dalšími génii, zatímco idioty chtěl diskriminovat? Téměř dva roky po úmrtí Steva Jobse můžete v kinech prožít jeho kariéru. Není proto daleko den, kdy mu složíte poctu nejvyšší tím, že si velikána v podání Ashtona Kutchera pustíte na svém iPodu. Můžete tak učinit bez větších problémů, ale neznamená to, že vás nepotrápí nějaké menší.
Samotný Kutcher si určitě dokázal poradit s nelehkou úlohou technického vizionáře. Viditelně se vciťuje do jeho touhy po zdokonalování lidských vymožeností a naplnění nemalých ambicí. Perfektně mu jde předvádět i určitou hysterii, jíž občas podléhají asi všichni vpravdě výjimeční muži. Jobsově jedinečné psýše, jak se zdá, on rozumí, nebo přinejmenším ví, jak zahrát excentrika s osobním kouzlem.
Jobse doprovází jmenovec a hlavně nerozlučný přítel Steve Wozniak.Hlubiny duše „ajťáckého“ idolu nicméně nejsou dál zkoumány. Život před začátkem kariéry a zájem o indickou spiritualitu ohnou v úvodu filmu v mžiku z cesty a již sledujeme skromný start společnosti Apple, kde Jobse doprovází jmenovec a hlavně nerozlučný přítel Steve Wozniak (Josh Gad). Od onoho momentu zažíváme přesně to, o čem i povrchní znalci již slyšeli – vzestup géniova impéria, ale i nezdary a následné vzestupy z popela. Nic víc, nic míň.
Režisér Joshua Michael Stern a scénárista Matt Whiteley nic neriskují a tudíž nepřekvapí žádnou situací ani dialogem. Dokonce i Jobsovy avantýry s nepřiznaným otcovstvím jsou decentně odsunuty a vyřešeny mimo záběr kamery. Mnozí budete tušit nevyužité příležitosti, ať už jde o větší podtržení vynálezcova soukromí, specifického myšlení a širší osobnosti, nebo zvýraznění vedlejších postav, jak to dokázala Fincherova Sociální síť. I když to možná bylo umožněno počtem Zuckebergových nepřátel…
Společné úsilí Jobse a Wozniaka je ovšem hned od začátku představováno jako významné spojení talentu a píle, navrch doprovázené působivým soundtrackem od Johna Debneyho. Počáteční kostrbatá práce v garáži sice nevypadá ani jako zrod obří korporace, ani jako umělecká tvorba, o léta později však vede k rafinovanému pěstování uživatelských systémů. Jobsova řeč o podivínech, kteří dokáží změnit svět, přichází po názorné dvouhodinové ukázce, jež ji dokazuje a naše informační technika je plodem této filosofie.
„První počítač by zaplnil celou naši dílnu. Pokrok nelze zastavit!“
[singlepic id=5061 w=400 h=300 float=center]
„V době početí jsem určitě pracoval na napájení bez větráku!“
[singlepic id=5060 w=400 h=300 float=center]
Snad oholený Steve neztratí i zbytek tváře.
[singlepic id=5067 w=400 h=300 float=center]