Riddick – recenze

[singlepic id=5179 w=200 h=200 float=left] Něčí hlava musí skončit v krabici.

 

 

Existují space opery, jejichž světy připomínají zážitky po LSD (= ty nejlepší). Některé zase  líčí „rutinní“ zkoumání vesmíru a jejich fanoušci je považují za nejdůležitější sociální komentář všech dob. Jiné používají vesmírné prostředí jen k vyprávění moderní pohádky, podávají nám mysticismus a šokují nás odhalením, že jeden z hlavních padouchů je otcem hlavního hrdiny. A pak je tu Riddick – space opera, jejímž hlavním odhalením a vyprávěcím prostředkem je chlapáctví Vin Diesela.

Plešatého bojovníka se vydají rychle hledat  barbarští lovci odměn.Žoldák Riddick prodělá stejný obrat v kariéře jako svého času Kratos ve videoherní sérii God of War. Na konci minulého dílu se stal hlavou kultu smrti a získal do služeb fanatické zabijáky i krásné souložnice. Pochopitelně o to musí přijít, aby se znovu rozeběhl souboj jednoho muže proti zbytku vesmíru. Plešatého bojovníka se vydají rychle hledat  barbarští lovci odměn, ale do cesty se jim připlete o něco civilizovanější komando vyzbrojené referencí na první film v sérii…

„Co nás nezabije, to nás posílí,“ zní heslo neporazitelných akčních hrdinů. Náš borec se v tomto stylu opět přizpůsobí nové nehostinné planetě a zvláštnosti místní zvířeny je nakonec schopen použít ve vedení guerillové války, jež mu má vykoupit cestu domů.  Dobrá, Vin Diesel skutečně zůstává hodný obdivu pro svoji muskulaturu a zápasnické umění, ale za porážku těchto protivníků si příliš velkou čest nezíská.

Méně kultivovaný velitel Santana (Jordi Mollà) sotva svému týmu prospěje, když jeho největší ambicí není ani tak chytit Riddicka, jako znásilnit novopečenou kolegyni Dahl (Katee Sackhoff). Kráska z Battlestar Galacticy sice hraje militantní a mužům nepřístupnou vojandu, ale pro drsňáky kolem představuje asi právě proto tak významný sexuální cíl, až nahým konkubínám Necromongerů skoro zbyla větší důstojnost. Velitel Johns (Matt Nable) na nás vytasí mdlou verzi stoického výrazu a ve chvíli, když přetřásá rodinnou historii, se začíná měnit v rosol. Porazit takovou partu není hodno vesmírného dobrodruha.

Není proto divu, že Riddick si ze svých pronásledovatelů dělá bohapustou srandu a hraje si s nimi na schovávanou. Díky zvědavosti, kterou z odepsatelných postav (jichž je většina) titulní hrdina zlikviduje jako další a pár trikům s technickými hračkami, lze vydržet do posledního dějství. Tam se odehraje bitva s příšerkami trochu podobnými klasickým Vetřelcům a my se můžeme vrátit domů s minimálním úžasem. Stejně jako všechny předchozí části zápletky by se finální bitva vyjímala v jakékoliv fanfikci osmiletého chlapce z libovolného sci-fi prostředí.

Pokud tohle byla jen mezihra vedoucí k zajímavějšímu žoldákovu dobrodružství, dal by se nedostatek příběhu ještě tolerovat… Jenže na to se mi nechce sázet.

„Bůh stvořil Arrakis, aby vychoval věrné.“

[singlepic id=5105 w=400 h=300 float=center]

Jeden z nich určitě není Cylon.

[singlepic id=5108 w=400 h=300 float=center]

„Požadujeme Promethea 2!“

[singlepic id=5104 w=400 h=300 float=center]

0%

Pokud tohle byla jen mezihra vedoucí k zajímavějšímu žoldákovu dobrodružství, dal by se nedostatek příběhu ještě tolerovat… Jenže na to se mi nechce sázet.

Tyto stránky využivají cookies, aby mohly nabídnout relevantní informace pro vás. Dalším setrváním s tímto souhlasíte, máte však možnost cookies zakázat. Přijmout Více informací