Intelektuálové vymyslí za pět hodin to, co on za pět vteřin.
Ve chvíli, kdy někdo strhne národ k revoluci, stává se legendou, ať už svůj boj dotáhl k vítězství, či nikoliv. O pád komunismu se každopádně zasloužili mnohé úspěšné osobnosti, z nichž některé můžeme dokonce označit za „akční hrdiny“. V Polsku povstali v hojném počtu z řad sebevědomých proletářů a nakonec byl osud země spojen se silou toho nejcharismatičtějšího z nich. Lech Walesa prožil a umožnil události, které nelze opomíjet v žádné generaci. Začátek později struhující biografie je všechno, jen ne dramatický. Režisér Andrzej Wajda zobrazuje realitu socialismu v podobném vizuálním kabátu, jaký používaly soudobé snímky a středem pozornosti je zprvu slavná italská novinářka Oriana Fallaci (Maria Rosaria Omaggio) na cestě za Lechem Walesou (Robert Wieckiewicz) a začne zkoumat jeho disidentskou kariéru.
Díky nepokojům vyvolávaným dělníky v Gdaňsku nás může Wajda vtáhnout do děje davovými scénami demonstrujícími nespokojenost na jedné straně a brutalitu na (komunistické) straně druhé. Vášnivá vzpoura lidu z roku 1970 je sice potlačena, ale její odkaz se vyvíjí do organizovanější podoby. Wieckiewicz v tomto mezidobí i ve scénách interview s Fallaci dává na odiv Walesovu snahu zachovat si důstojnost i při lidovém vystupování, již prostupují záblesky politické a rétorické obratnosti.
Myslím, že když už pro nic jiného, bude snímek dobrý jako připomínka klíčové formy protikomunistického odporu. Vždyť titulní hrdina je (možná až na své náboženské přesvědčení) vlastně ukázkou hrdého člověka z dělnické třídy, tolik propagované vládnoucí ideologií, v praxi však patřící k mnoha dalším podvedeným.
Režisér použitím napínavých dobových záběrů a hudebních kusů vystihl historický význam stávek.Režisér použitím napínavých dobových záběrů a hudebních kusů vystihl historický význam stávek vedoucí ke vzniku odborového hnutí Solidarita. Kromě grandiózního „velkého obrazu“ neschází dramatu ani obyčejný soukromý „malý obraz“ Walesovy domácnosti, kde manželův politický život přidělává vrásky Danutě Walesové (Agnieszka Grochowska).
Obě podoby disidentova života mají co nabídnout. Špatnou zprávou je, že ta soukromá ztrácí na síle, čím víc získává Lech moci na veřejnosti. Dialogy si zachovávají razanci a vtip, ale atmosféra řídne. Typickým příkladem jsou dva rozdílné zásahy totalitní policie. Když je Walesa zatčen na začátku příběhu, zůstává na stanici pouze chvilku a pozná „ráznost“ vyšetřovatelů. Když ho odvedou během výjimečného stavu, je mu sice vyhrožováno, ale octl se pouze na koberečku u mírně naštvaného šéfíka. Nejspíš příznaky hroutící se moci…
Masovým scénám každopádně zůstává monumentálnost vystihující zavilé odhodlání Poláků i dokazující, že má smysl táhnout za jeden provaz i důvěřovat čestné osobnosti. Doufejme, že tak sto let nebudeme potřebovat podobnou vzpouru, ale svobodomyslní lidé již budou vědět, ze kterých příběhů si mohou vzít ponaučení.
Jeden z mála dnů, kdy v práci jde elektřina.
Stará příkoří se nezapomínají.
Někdo zasel vítr…
Walesa: člověk naděje / Wałęsa. Człowiek z nadziei
Masovým scénám každopádně zůstává monumentálnost vystihující zavilé odhodlání Poláků i dokazující, že má smysl táhnout za jeden provaz i důvěřovat čestné osobnosti. Doufejme, že tak sto let nebudeme potřebovat podobnou vzpouru, ale svobodomyslní lidé již budou vědět, ze kterých příběhů si mohou vzít ponaučení.
- Hodnocení