Rio 2 – recenze

„Šťastná manželka znamená šťastný život!“
 
 
Pamatujete si na modrého papouška Blua? Nesmělý opeřený hrdina před třemi roky zvítězil nad svým strachem z létání a dokonce si našel ženu, překrásnou Perlu. Nyní se potkáváme nejen se zamilovaným párečkem, ale i jejich třemi dětmi. Perlu, která vyrostla v divočině, ovšem trápí, že její choť i drobotina více preferují lidský život, než ten ptačí. No, viděli jste někdy papouška s iPodem, knihou či ledvinkou kolem pasu? Jakmile se dozví, že se v amazonské džungli možná ukrývají další tzv. ara hyacintoví, vydají se na dalekou cestu. Že to Blu, zhýčkaný moderní civilizací, nebude mít v džungli ani trochu snadné, je předem jasné. K výpravě se kromě jeho věrných přátel přidá i opravdu věrný nepřítel s růžově jedovatou a mravence požírající němou posilou.

Rio 2 prakticky kopíruje stejnou šablonu jako jednička. Z domácího prostředí se přesuneme do divočejšího a zmatenějšího v doprovodu brazilských rytmů, kde se Blu postupně seznamuje a přichází na kloub nejen tamní flóře, ale především fauně. Ke slovu se dostane starý známý ptačí záporák, ale i nováčci s lidskou tváří. Tentokrát se ale budeme řídit především heslem: „Šťastná manželka znamená šťastný život!“

Vystoupení jsou plná chytlavých rytmů, barviček a synchronizovaného tance.Po dějové stránce žádné zázraky zkrátka nečekejte. Stejně jako Rio 1 i Rio 2 ovšem nabízí úžasně pestrou podívanou. Nejen úvodní číslo vítající Nový rok, ale i pozdější vystoupení v pralese jsou plná chytlavých rytmů, barviček a synchronizovaného tance, z kterého až přechází zrak. A když se vysloveně netrsá, můžeme se kochat nádhernou přírodou. Otázkou je, nakolik takto jednostranně cílené 101 minut dlouhé dobrodružství zabaví děti, především ty malé?

Nevím, zda to byl tvůrčí záměr či náhoda – rozuzlení dramatické zápletky jako by vypadlo z filmu Avatar. A to doslova. Můžeme to brát jako vtipnou narážku, ale i jako obyčejnou vykrádačku.

Rozverné Rio 2 vyniká vizuálním ztvárněním a skvělým hudebním doprovodem. Pořízení soundtracku a jeho ranní poslech stoprocentně nabije energií. Zbytek, především děj, je stejně (ne)zajímavý jako u spousty průměrných klasických animáků.
 

Stát, nebo použiji svoji vidličko-lžičku!.

Čas na taneční vystoupení se vždycky najde.

Jak tohle dopadne?