Mission London – recenze

Bůh ochraňuj královnu… Před bulharskými diplomaty.
 
 
 
Za spolupráce několika zemí, bratrsky sdružených v Evropské unii, vznikla zajímavá komedie, srozumitelná všem „balíkům“, kteří se snaží zapomenout na komunistickou historii a pevně se přimknout k Západu. Knižní námět bulharského spisovatele Aleka Popova rozehrává nadsazenou, ale snadno představitelnou státnickou „misi“, kterou si vymyslela  první dáma (Ernestina Šínová). Speciální večírek za účasti britské královny k příležitosti ke vstupu do Unie má za úkol zpunktovat nový velvyslanec Varadin Dimitrov (Julian Vergov). Bulharská ambasáda je spíš střediskem nekalostí, ale Varadin, vyzbrojen číselnou terapií, si nedovolí propadat panice.

Zdánlivé utnutí zločinných aktivit a navázání důležitých kontaktů, jež vedou snad až k samotné Alžbětě II.,  nedá novopečenému diplomatovi moc práce. O to chabější jsou jeho skutečné výsledky. Kromě problémů přivolaných starými šmelináři není dobrou známkou ambasády ani uklízečka Katja (Ana Papadopulu), přivydělávající si jako striptérka. Jí přinese pozoruhodné štěstí tvář podobná zesnulé princezně Dianě.

Všichni si asi všimnete, že ze začátku  se děj jen velmi zvolna profiluje, respektive se větví do několika subplotů, určitě směřujících do společného cíle, ovšem doplácejících na slabé pojící prvky. V situacích více, či méně pravděpodobných si možná vzpomenete na zdařilé vtipné povídky klasiků domácích i zahraničních.

Celková premisa je taková nedovařená.Bohužel  celková premisa je taková nedovařená, byť se jakýsi konflikt doopravdy pomalu rýsuje. Ve chvíli, kdy Varadinovi dojde, do čeho se přesně dostal, konečně sledujete tradiční příběhovou osu, posouvající události, o  nichž je vám již dávno jasné, že „nemohou dopadnout dobře“. Vtip umí scénář postavit klidně i na jedinkrát zmíněném jméně jedné vedlejší postavy. Jakmile se pointa odehraje, zjistíte, že jste dostali přesně to, co jste od samého začátku očekávali…

Je to trochu laciné, ale stojí za to se k tomu bodu dopracovat, už kvůli tolika drobným vychytávkám, ať již jde o  sešněrovaného, ale ne úplně stabilního Varadina, ctižádostivou první dámu, nebo různé lidské fantazie, jichž se musí zúčastnit Katja. A bude se vám jistě nadále vybavovat i spousta jiných Popových nápadů počínaje pátráním po nebohých ukradených zvířátkách konče příliš upřímnou stylizací zrodu bulharského státu. Mission London má rozhodně satirický náboj, jenže s východoevropskou prostotou si nevystačí.
 
 

Slova Arnolda Jidáše Rimmera o bulharských striptérkách je třeba poupravit. Ona není tak prostá.

Pozor na ně, Alžběto! Jsou záludným národem, jemuž není možno věřit ani přikývnutí.

„Jestli do hodiny nezhubneš, střelím ti jednu do zad!