Dva dny, jedna noc / Deux jours, une nuit – recenze

„Dáte mi hlas, abych nepřišla o džob?“
 
 
 
Bratři Dardenneové možná rádi zachycují každou vteřinu života svých filmových hrdinů, ale mohou si to dovolit, jelikož mají co ukázat. Také vás nemohou nudit svými sociálními náměty, jelikož existenční otázky umí podat velice osobně. Proto nám vůbec nebude proti mysli sledovat Sandru (Marion Cotillard) po celé dva dny a jednu noc.

Dotyčná žena se totiž potýká s depresemi, které jí bránily v normální práci. Otázka je, jestli se bude mít kam vrátit. Kolegové ze solární elektrárny odhlasovali její propuštění, aby si zachovali vlastní prémie. Jistá pochybnost však umožní, aby se hlasování opakovalo. Sandra tudíž bude chtít obejít nepřející spolupracovníky a donutit je ke změně názoru.

Pokřivenost systému staví lidi proti sobě.Čekají na ni všechny možné reakce. Někteří se chytí za nos, jiní se před ní skrývají, další zdůrazňují, že k životu prostě nutně prémie potřebují. Člověk se nikomu z nich nemůže divit, jenže Sandře propuštění na duševním zdraví určitě nepřidá a její rodinu to poškodí i materiálně. Samozřejmě se na situaci ukazuje nemalá pokřivenost systému, jenž staví lidi proti sobě. Zároveň se díky okolnostem odhaluje křehkost jednotlivců a jejich objektivní snaha postarat se především o zajištění vlastních zájmů. Ať už jednali z jakýchkoliv pohnutek, nakonec příliš neotáleli a obrátili se proti nejslabšímu členovi svého kolektivu. Mohli mít strach o vlastní zaměstnání, ale to není tak jisté.

Správně položená úvaha stejně potřebuje lidský zájem, aby se jí dostalo uznání. Dardanneové nás přizvou do Sandřina života tím, že ji poznáme nikoliv jako postavu, spíš jako dýchající bytost, z níž se bohužel dech pomalu vytrácí.  Stejně tak si nevybavíme většinu jmen navštívených osob, zato jejich reakce určitě.

Není mnoho způsobů, jak může film skončit, aniž by se zpronevěřil svému duchu. Konečné rozhodnutí o Sandře ze strany všech, kdo jej budou moci učinit, vyzní právě v souladu s předchozí atmosférou a naštěstí nesměruje konec ani do jednoho extrému štěstí, nebo neštěstí pro ženu v situaci k politování. Je to konec vyplývající bohužel z džungle pracovních vztahů, kde není místo pro každého. Ještě dlouho v pohnutých osudech rozpoznáme sami sebe či někoho nám známého…
 
 

Alespoň jeden spravedlivý…

Dle nočního nebe usuzuji, že se blíží konec…

Prostá většina rozhodne o její budoucnosti…