„Bu bu bu, jdem si pustit Ouiju!“
Krásná mladá blondýnka nečekaně spáchá sebevraždu, což se úplně nezdá její nejlepší kamarádce. Pátrání po příčině záhadné smrti ji přivede k deskové hře na vyvolávání duchů, která může zodpovědět její otázky. Zbývá jen zavolat na pomoc pár kamarádů, aby měli duchové po zbytek filmu koho likvidovat, a legrace může začít.
K dokonalosti této party chybí snad už jen zlatý retrívr.Čeká nás tuctové osazenstvo amerického hororu: dokonalí, bezproblémoví a poměrně bohatí středoškoláci, jmenovitě blondýna, hezoun, sympaťák, odvážná brunetka, svérázná puberťačka a pro politickou korektnost jedna exotická kráska. K dokonalosti této party chybí snad už jen zlatý retrívr. Herecké výkony, logika jednání postav i dialogy jsou přesně na té úrovni, která se dá očekávat. Jako by snad neexistovali dobří herci ani scénáristé s alespoň minimem důvtipu.
Pokud by někdo chtěl u tohoto filmu hrát hru „dám si panáka pokaždé, když se objeví nějaké hororové klišé,“ tak by asi v polovině už ležel v kómatu na podlaze. Skutečně děsivá scéna nás nečeká ani jedna, “lekačky” jsou samoúčelné a laciné. Když už se má duch opravdu objevit, není to žádné překvapení. Děj má ale několik zvratů, takže určitá snaha o dynamiku a napětí zde určitě byla.
Nic inovativního zato není hudba, neboť zní, jako by byla tisíckrát zrecyklovaná z jiných filmů. A pokud se v některé scéně ozve jen hrobové ticho, je jasné, že přijde pokus o naše vyděšení.
Tato duchařina nejspíš nepoleká ani toho největšího strašpytla. Tedy možná může někoho na pár dní odradit od používání zubní nitě. Ale každý fanoušek hororů už viděl (a následně vypnul) pár opravdu otřesných kousků. Tenhle si tolik kritiky nezaslouží.
Navzdory jednomu klišé vedle druhého je zde jen málo scén, které nás vyloženě vytočí svou hloupostí (před vetřelcem v domě je nejlepší se schovat do skříně). Takže se dá celý snímek zhlédnout i bez toho, abychom propadli záchvatu zoufalství. Na druhou stranu nepřichází s ničím novým. Dobrých hororů se točí opravdu málo a Ouija jen potvrzuje toto smutné pravidlo.
„Takže musím koupit těstoviny, vajíčka a toaletní papír.“
„Ach jo, už se mi loupe lak na nehtech.“
Rtěnka, mobil a tabulka na komunikaci s duchy – nutná výbava každé mladé dívky!
Ouija
Navzdory jednomu klišé vedle druhého je zde jen málo scén, které nás vyloženě vytočí svou hloupostí (před vetřelcem v domě je nejlepší se schovat do skříně). Takže se dá celý snímek zhlédnout i bez toho, abychom propadli záchvatu zoufalství. Na druhou stranu nepřichází s ničím novým. Dobrých hororů se točí opravdu málo a Ouija jen potvrzuje toto smutné pravidlo.
- Hodnocení