Birdman – recenze

„Během jednoho dne máš 20.000 následovatelů na twit.teru! Dám tam teď tuto tvou fotku, protože na ní vypadáš strašně…“
 
 
 
Není pochyb o tom, že filmový svět Hollywoodu je jedna velká honba za úspěchem, uznáním a slávou. Alejandro G. Iñárrita nám dramaticko-komediálním snímkem Birdman ukazuje, že ani u divadla tomu není jinak.

Riggan Thomson (Michael Keaton) si prožil roky slávy poté, co si zahrál hlavní roli superhrdiny v trháku Birdman.  Nicméně s přibývajícím věkem sláva pomalu opadla, a tak se Riggan pokouší zachránit svou kariéru režírováním adaptace hry od Raymonda Carvera „O čem mluvíme, když mluvíme o lásce“, kde sám sebe rovnou i obsadí do jedné z hlavních rolí. Téměř celý film se odehrává na Brodwayi a my máme možnost sledovat přípravy, strasti a pochyby, které k chystání nového představení nezbytně patří. Z celého filmu čpí Rigganovo ego a jeho touha po slávě, až se divák pozastavuje nad tím, jak moc mu může záležet na úspěchu a uznání.

Když se pak na scéně objeví Edward Norton v roli herce Mika Shinera, který se do chystaného představení dostane až později, omotá si diváka kolem prstu a dámskou část publika pravděpodobně nenechá sedět v klidu. Neméně výrazná je i Emma Stone v roli dcery Riggana, která se právě vrátila z drogové léčebny, a která rozhodně nepůsobí dojmem rozmazleného děcka, co skončilo na drogách, ale naopak nás občas donutí přemýšlet nad sebou samými.

Největší uznání patří bezpochyby dechberoucí kameře Emmanuela LubetzkihoVšichni herci podávají naprosto precizní výkony. Pravdou však je, že největší uznání patří bezpochyby dechberoucí kameře Emmanuela Lubetzkiho. Spojení Iñárrity a Lubetzkiho se zdá být trefa do černého. Celý snímek byl totiž postaven na dlouhých záběrech, přičemž kamera je neustále v pohybu a tak zcela vtáhne diváka do děje. Na první pohled by se dokonce mohlo zdát, že byl film natočen na jeden zátah, protože prostřihy přes tmu jsou velmi decentní a mnohdy si jich ani nevšimneme. Tím, že se většina děje odehrává v divadle, bylo možné díky perfektní přípravě a náročné koordinaci vytvořit až 30minutové záběry, které jen dokazují úroveň hereckých výkonů, protože při tak náročném natáčení se nesmí stát, že by si herec nepamatoval text nebo udělal nějaký „pohyb“ navíc.

Pravdou je, že snímek zdaleka není jen obvyklou hollywoodskou komedií. Díky černému humoru, nadsázce a absurdním situacím je na jednu stranu velmi příjemným filmem na večer,  ale na tu druhou propracovanou ukázkou světa za oponou, která nabízí bohatý vizuální zážitek.
 
 

„Odkud ho znáš?“ „Sdílíme spolu vagínu…“

„A vy to režírujete, koprodukujete a ještě tam hrajete hlavní roli? Tak to hodně štěstí…“

Dlouhým záběrům předchází velice důkladná příprava, která zahrnuje i vyladění každého detailu scény.