Jean-Jacques Annaud se ujal dalšího literárního bestselleru, aby jej převedl do filmové podoby.
Za natočení snímku Sedm let v Tibetu si vykoledoval doživotní zákaz vstupu na území Číny. O to větším překvapením pak bylo, když byl vyzván pekingskými producenty, aby se ujal zfilmování knihy Lu Ťia-mina, která se stala (nejen) čínským bestsellerem.
V tomto polo-autobiografickém díle Lu Ťia-mina se dostáváme do roku 1967, kdy v Číně probíhala kulturní revoluce a studenti byli posíláni „za zeď“ do vnitro-mongolského bloku, aby zvyšovali gramotnost vesničanů. Student z Pekingu Chen Zhen (Shaofeng Feng) je spolu se svým kamarádem přidělen do malinké vesničky mongolských pastevců, jež jsou nakloněni velkému duchu Tengri. Jak tomu bývá, opak je pravdou, a tak jsou to nakonec studenti, kdo dostává lekci nelehkého života v mongolských horách, kde pravidla určuje příroda.
Právě téma přírody a ekologie je ve snímku velmi silné a v knižním vydání knihu dokonce následuje 60ti stránkový dovětek: „Výzva k akci“, která vyzývá k boji proti ničení posledních pozůstatků mongolské, člověkem nedotčené, přírody.
Kolektivizace zemědělství, která v sedmdesátých letech udeřila, by neměla tak katastrofální následky, kdyby lidé naslouchali nomádům a kočovníkům zběhlým v životě v tamních podnebních podmínkách. Mongolští pastevci nežijí jako čínští zemědělci. Poslouchají přírodu a využívají zkušeností předků, jež je učili o řádu, kterému je třeba naslouchat. Namísto toho člověk z města přišel a jediné, oč mu šlo, byly peníze, bez ohledu na to, jaké může ignorace přírody mít následky. Nenasytnost člověka s vidinou zisku však nezná mezí.
Vlci jsou velice chytří a svou oběť dokáží trpělivě následovat.Vlci, hojně žijící ve smečkách kolem vesnice, jsou velice chytří a svou oběť dokáží trpělivě následovat a i týdny vyčkávat s útokem na tu nejvhodnější chvíli. Chen Zhen je okouzlen koloběhem staronového světa, jehož zákonitosti se mu pomalu otevírají prostřednictvím náčelníka vesnice Aby (Basen Zhabu). Chen Zena fascinují nejvíce právě vlci, a proto si umíní jednoho vlka ochočit. Jít proti přírodě se ale někdy může tvrdě nevyplácet. Je však zajímavé pozorovat vztah mladého chlapce k divokému zvířeti a zvířete k chlapci. Zvenku může vypadat jako hračka, uvážíme-li všechna videa dostupná na Youtubu, kde se člověk objímá s medvědem, válí sudy se lvem, lechtá se s pandou nebo hraje na honěnou s tygrem, ale ve skutečnosti někdy pudy nejdou překonat tak snadno.
Podíváme-li se blíže na psychologii postav, nutno zmínit, že Annaud si s nimi vážně pohrál. Hlavní hrdina je sice milý kluk s dobrým srdcem, nicméně jeho měšťácká apatie k nepsaným zákonům pastevců a neustálá snaha tvrdohlavě si dělat co chci, stejně jako občasné „hlupáctví“, může začít lézt na nervy. Jeho kamarád si na divákovy sympatie ani nesáhne, protože učiní špatné rozhodnutí hned na začátku. Na druhou stranu ale každá postava dělá přesně to, co jí pud sebezáchovy dovolí – každý dělá přesně to, co musí, aby přežil. I ten nejvíc nesympatický hamižný záporák jen plní rozkazy, a snaží se naplňovat normy.
S vlky se setkáváme již v samotném názvu, i když ten by se dal zkritizovat, protože přesný překlad francouzského jména filmu je Poslední vlk a vzhledem k tomu, že film vznikl v čínsko-francouzské koprodukci, můžeme předpokládat, že je nejrelevantnějším. Anglický název by se totiž přeložil jako Kmen vlků, což by rozhodně dávalo větší smysl než talisman, nicméně na Posledního vlka to má daleko.
Nic nevystihuje název lépe než Poslední vlk. Jsou velkým tématem. Po většinu času nezbývá než němě obdivovat unikátní záběry na vlky, kteří by za své herecké výkony zasloužili nominaci na Oskara. Také práce s jinými druhy zvěře, kterých se objevují celá stáda, jistě nebyla žádná hračka. Režisér filmu se po premiéře vyjádřil: „Svoje herce nezabíjím.“ a tím uklidnil všechny, kteří snad pochybovali o způsobu natáčení drsných scén. Není jich totiž málo a občas během sledování, se vám může sedět poněkud nepohodlně. Annaud prozradil, že mnohé scény byly doplněny jak maketami, tak opravdovým masem a někdy také speciální malinovou šťávou.
Co se týká hudby, dokonale vystihuje atmosféru filmu a pochvalu si zaslouží i časté sekvence ticha, které do poklidné mongolské horské přírody, plné číhající zvěře, prostě patří.
Z obecného hlediska je Talisman vlků dokonalou ukázkou toho, jak nedostatek pokory k tradicím, neúcta k přírodě, i ke zvířatům vede k devastaci naší planety, která ale umí zaútočit zpátky, a to tvrdě a nekompromisně. Navíc ukazuje, že na každém rozhodnutí opravdu záleží, a že může mít dalekosáhlé následky. Snímek je rozhodně správnou volbou, pakliže chceme nahlédnout do života tamější vesnice a pochopit jejich smýšlení a poměry. Přeci jen je to země na druhé straně planety.
Vlci jsou velkými učiteli a inspirací starých mongolských kmenů.
Může být vlk „nejlepším“ přítelem člověka?
Film byl natočen asi 50km od místa, kde se skutečně příběh stal.
Talisman vlků / Wolf Totem
Z obecného hlediska je Talisman vlků dokonalou ukázkou toho, jak nedostatek pokory k tradicím, neúcta k přírodě, i ke zvířatům vede k devastaci naší planety, která ale umí zaútočit zpátky, a to tvrdě a nekompromisně. Navíc ukazuje, že na každém rozhodnutí opravdu záleží, a že může mít dalekosáhlé následky. Snímek je rozhodně správnou volbou, pakliže chceme nahlédnout do života tamější vesnice a pochopit jejich smýšlení a poměry. Přeci jen je to země na druhé straně planety.
- Hodnocení