„Kdyby neměl Matěj Kubu, tak si myslím, že by to všechno dobře dopadlo.“
Letní dny jsou jako stvořené pro natáčení pohádek. Filmařský štáb obsadil zámecký komplex Dětenice a okolí, aby zde natočil Řachandu vyprávějící o rozmazlené princezně a dvou uličnících. Jednoho z nich hraje Vladimír Polívka, který bezesporu patří k mladým a taletovaným českým hercům. Naposledy jsme ho mohli vidět například v dramatu o lásce Místa. Pokud si myslíte, že natáčení pohádky je procházka růžovým sadem, opak je pravdou. Krásné a slunečné počasí sice na plátně a v televizi vypadá nádherně, ale objemné kostýmy či těžká brnění dokáží herce pořádně potrápit. Nejen o tom, jaké to je být zašroubován v těžké plechovce, si s námi Vladimír přátelsky popovídal.
Červený koberec: V pohádce Řachanda hrajete Kubu, mohl byste nám ho trochu přiblížit?
Vladimír Polívka: Je to takový ten antihrdina, který nejdřív činí a potom myslí. Většinou, co může, to pokazí. Je to popleta, harlekýn děje. Provází příběhem, ale nesleduje jeho hlavní rovinu. Kdyby neměl Matěj, kterého hraje Aleš Bílík, Kubu, tak si myslím, že by to všechno dobře dopadlo. Kuba je Matějův nezdárný kamarád, který to všechno myslí dobře a má věčně hlad. Jeho cílem je mít plný žaludek a pak si s ním můžete dělat, co chcete.
Červený koberec: Když jste dostal nabídku na Řachandu, měl jste radost, že si zahrajete v pohádce?
Vladimír Polívka: Oslovil mě producent, který mě viděl v divadle, že do dvou let by měl pracovat na pohádce. Měl jsem radost, protože pohádku jsem ještě netočil a mohla by to být legrace. Nevěděl jsem, jakou roli pro mě má. Prince bych přijímal nerad, protože vím, že mě baví hrát jiné rola a jinak. Člověk si ne vždycky může vybrat. Představil mi to, ale jestli se to uskuteční, to jsme v tu dobu ještě nevěděli.
Červený koberec: Vy byste si nechtěl zahrát prince?
Vladimír Polívka: Snažím se věcem vždy říkat ano, ale princové nejsou to, po čem toužím. Musela by to být hodně hezky napsaná pohádka, aby mě princ zaujal. Nedokáži si představit ty punčošky, zpěv… (smích)
Červený koberec: Jak vlastně Kuba vypadá, co má na sobě?
Vladimír Polívka: Je to trhánek. Je to harlekýnek, má záplaty, rozcuchané vlasy… Myslím si, že v té poloze, ve které se ho snažím hledat, působí i poměrně roztomile. Skrz to si ho člověk oblíbí. Pak mu musí divák, stejně jako Kuba, odpustit všechno to, co pokazí.
Červený koberec: Jak dlouho trvá, než se v maskérně z Vladimíra stane Kuba?
Vladimír Polívka: Jsem tam 20 minut, maximálně půl hodiny. Dávají mi do vlasů gel, takže mám vlasy rozcuchané nahoru, což ještě umocňuje tu jeho ztřeštěnost.
Červený koberec: Zažil jste při natáčení nějakou pernou chvíli?
Vladimír Polívka: Dva dny jsem strávil v pětadvacetikilovém brnění v 25°C teplu venku. Tohle brnění nandávali panoši, část po části našroubovat a kroutit, dopnout… V sedm ráno jsem to na sebe dostal, vysvlékali mě ve čtyři hodiny odpoledne a hned mě vezli na představení do Národního divadla, kde jsem byl dvě a půl hodiny. To byl docela krušný den, musím říct. To je jak v mikrovlnce. Zjistil jsem, že jsem se nikdy v životě takhle rychle nepotil.
Červený koberec: Co zajímavého Kubu na natáčení ještě čeká?
Vladimír Polívka: Brnění už mám naštěstí za sebou. Každopádně ho čekají kouzla, různí gnómové, nějaké dryády, maličká rychlá zamilování… Uvidíme, ještě jsem si to nestihl dát všechno dohromady.
Červený koberec: Nejvíce času při natáčení strávíte asi s kolegou Alešem Bílíkem, který hraje Matěje, jak jste si sedli?
Vladimír Polívka: My se známe ze školy a jsme kamarádi. On chodil o rok výš na činohru. Takže když jsem se dozvěděl, že Matěje hraje Aleš, tak jsem si říkal, že je to perfektní.
Červený koberec: Chtěl jste být vždy hercem? V mládí jste jezdil závodně na snowboardu…
Vladimír Polívka: Vše se vyvíjí, není to jak obrácení stránky. Já jsem do třinácti let vyrůstal v divadle, v pubertě nastal takový malý bojkot… Pak mi začalo něco chybět, uvědomil jsem si, že sportovec ze mě nebude. Zamyslel jsem se nad tím, co to vlastně dělám, že sportuji už jenom proto, že jsem s lidmi, které mám rád, ale potřebuji jít dál. Sportuji dodnes, je to něco, co mě baví, ale myšlenka, že to dělám závodně, mě v osmnácti opustila.
Červený koberec: Nějaké filmové nabídky do budoucna máte?
Vladimír Polívka: Dodělali jsme teď film Zločin v Polné, který točil Viktor Polesný. Je to o první vlně antisemitismu… Strašně mě tady ta „dobovka“ bavila. Límečky, navazelínované vlasy, móda opravdových gentlemanů. Hrají tam výborní herci jako Karel Roden, Jaroslav Plesl, Gábina Míčová, Jan Kačer… Strašně dobrá parta. Příští rok mě možná čeká s Viktorem další projekt, ale ještě o něm nemůžu moc mluvit.