Hunger Games: Síla vzdoru 2. část / The Hunger Games: Mockingjay – Part 2 – recenze

Hry skončily. Přichází válka.
 
 
 
Jen co se krásná lukostřelkyně Katniss Everdeenová vzpamatuje z pohmožděnin krku a může zase mluvit, vydává se do boje za svobodu. Do boje proti prezidentu Snowovi a jeho tyranii, proti ukrutnosti Hladových her a nesmyslnému zabíjení. A brzy zjistí, že i proti něčemu a někomu dalšímu. Na cestě do srdce Panemu ji doprovází okouzlující Gale (Liam Hemsworth), vinou nedávných událostí nevyzpytatelný Peete (Josh Hutcherson), Finnick (Sam Claflin), svérázná Cressida (Natalie Dormer) a další. Jenže komu z nich může věřit a jakou nakonec sehrají jednotliví členové týmu roli v příběhu? Nesmíme zapomínat na velkou moc médií, které dokážou každé klopýtnutí, ale i vítězství nepřítele šikovně použít v něčí prospěch.

Na Sílu vzdoru 1. část přišlo do českých kin o prvním víkendu skoro osmdesát tisíc fanoušků. Není důvod pochybovat o tom, že i poslední díl bude mít úspěch. Vždyť už jen ta poutavost pro ženské divačky. No kdo by se nechtěl na krásných 135 minut vžít do role nádherné a schopné Katniss, která toho tolik vydrží a kterou bezmezně milují dokonce dva muži, a to ne ledajací. Muži, kteří jsou natolik citliví, chápaví a romantičtí, že na ni netlačí s rozhodnutím, tiše o ní přemýšlejí a ještě k tomu pečlivě analyzují každý její polibek.

Začínají 76. Hladové hry.Ale teď vážně. Bude mít Síla vzdoru 2. část své diváky zaslouženě, nebo se jen sveze na vlně slibného počátku předchozích dílů? Tak napůl. Co bylo na Hunger Games zajímavé? Vedle samotné myšlenky příběhu (čerpané z knih Suzanne Collins) to byla opravdu mistrná práce kostymérů a maskérů, kteří se postarali o unikátní ztvárnění lidí z vyšší vrstvy i obdivuhodné kreace soutěžících z Hladových her. O pestrobarevné extravagantní kostýmy jsme ve čtyřce naštěstí nepřišli a klobouk dolů například před úchvatnou paní Tygrou.

A druhá nejdůležitější esence příběhu? Jednotlivé pasti od tvůrců her – jejich překvapivé efekty, rafinovaná nebezpečnost a k tomu úsilí mentální i fyzické, které museli soutěžící vyvinout, aby vyvázli živí. První dva filmy, a druhý především, v tomto excelovaly. Obě části Síly vzdoru se odehrávají v šedivých ruinách nebo úkrytech, je konec virtuální přírodě z arén Hladových her. Šedivost a temnost však nevadí, ty k válce pochopitelně patří. Jenže Síla vzdoru 2. část je jako Harry Potter (jehož poslední díly byly také velmi temné), v němž režiséři zapomněli na kouzla. Ano, naši bojovníci sice vstup do města hodnotí slovy „začínají 76. Hladové hry“, ale ty spočívají v několika málo situacích, které jsou poměrně akční, ale vizuálně nepříliš zajímavé a jejichž řešení je jen jedno: utíkat nebo se schovat (hlavně utíkat). K tomu se na nás ještě v té zrovna nejakčnější scéně šklebí příšery jako vypůjčené z hororu Silent Hill.

A tak když Hunger Games trochu zklamaly naše očekávání, jsme hned více hákliví na různé drobnosti. Jako když poprosí hlavní protagonisté nadanou stylistku o zamaskování a vyjdou ze dveří tak, jak byli, akorát s kápí na hlavě, načež jsou zaskočeni tím, že je pozná i malá holčička. Anebo poslední scéna, která vnucuje otázku nad tím, jestli už byli všichni tak unavení, anebo tím castingem chtěli filmaři sdělit něco hlubšího. Tak či tak, Hunger Games Síla vzdoru 2. část je akční, kvůli celému příběhu stojí za to ji vidět, ale jednou nám to rozhodně stačilo…
 
 

Vážně tě nemám ráda. A nejen proto, že máš vlasy…

A přesně tahleta malá šikovná věcička je důvod, proč si v kině neužijete víc zábavy…

A tahle pusa se počítá? Ne, tak ta taky ne…