Muzikál aneb Cesty ke štěstí – recenze

Muzikál aneb tenhle filmový zážitek ke štěstí nevede.
 
 
O hlavním obsazení Muzikálu netřeba dlouho hovořit, kouká na nás z plakátu. Vica Kerekes jako vždy něžná, křehká, se svým sladkým přízvukem. Roman Vojtek jako přísný, ale v jádru přejícný třídní učitel s nedořešeným osobním životem, nerozhodný Vladimír Polívka, který se snadno chytí do osidel lásky. A k tomu mnoho mladičkých a méně či více známých herců ztvárňujících studenty posledního ročníku konzervatoře, kteří přijeli na letní soustředění zkoušet své absolventské představení –  Starce na chmelu.

Na židli režisérky seděla Slobodanka Radun (spolupodílící se na režii televizního seriálu Čapkovy kapsy). Václav S. Sadílek ml. se staral o scénář, Dana Morávková o choreografii. Ale zdá se, že dobré úmysly a pozitivní přístup nedokázaly převážit nedostatek zkušeností (či nějaký jiný nedostatek) angažovaných umělců, protože výsledek je nevýrazný a zbytečně jemný, stejně jako jeho filmový plakát.

V celkovém dojmu vůbec nepůsobí jako svěží příběh nebo songy nadupaný snímek.Jen těžko bychom mohli zcela zavrhnout film s nezapomenutelnými melodiemi legendárních Starců na chmelu. A minimálně neodborná veřejnost asi moderní taneční choreografii zhodnotí jako oku lahodící. Na parketě ale tančí příliš mnoho (řečeno slovy Muzikálu) „neřádů“. Půjdeme-li od těch nejmenších, zmiňme například situaci, kdy si dívka pouští na telefonu záznam boxu (proč boxu?!) a přes velký displej přístroje se zobrazuje logo televizní stanice (podivně to strhne naši pozornost směrem k úvahám o product placementu a musíme se těžce vracet zpět). Také nás rozčiluje na některých místech podivně působící promluvy (zřejmě výsledek špatně provedených technických úprav).

Jenže dochází k vážnějším přešlapům. V celkovém dojmu totiž vůbec nepůsobí jako svěží příběh nebo songy nadupaný snímek, ale spíš jako výchovně-psychologická a příliš očividná promluva do duše diváků. Jako by hlavním cílem filmu bylo nesmazatelně vtlačit divákovi do mozku tyto pravdy:  Starci na chmelu jsou nadčasoví (to víme), vyznat lásku můžete i hudbou, studenti konzervatoře jsou pilní, všichni v jádru hodní a tvrdě makají, aby získali zaměstnání, které je špatně placená dřina (chápeme, že to máte, milí herci, těžké, a je nám to líto); i ve vedlejších rolích můžeme být šťastní a – v neposlední řadě: není ostuda, když máme rádi rodiče a voláme jim z tábora.

Takový záznam ze školy v přírodě by si přál každý student střední školy. Hezky se na něj vzpomíná i dívá – ale pozor, jen když je to o vaší třídě. Pokud je to o lidech, které neznáte, k srdci vám takový sestřih nepřiroste. A to ani tento hudebně-taneční film, který neurazí, ale jako celistvý příběh neobstojí. Co se dějové stránky a jeho propojení s motivy písní týče, chybí mu preciznost.
 
 

Tak chápavou milenku, jakou hraje ve filmu Vica Kerekes, by si jistě přál nejeden záletník.

Řekněte sýr!

Tanec? Pořádně si ho užijte. Tanečních scén totiž není v příběhu zdaleka tolik, kolik by se na muzikál patřilo.