Řachanda – recenze

„Pracovat? Ani mě nehne!“
 
 
 
Česká kinematografie je bohatší o další moderní pohádku. Tentokrát se vydáme po boku Kuby (Vladimír Polívka) a Matěje (Aleš Bílík) do tří království. Mladí zlodějíčkové nejprve okradou hrabivého Theofila (Bolek Polívka) v Růžovém království, při útěku se zatoulají do Liliového království, kde se seznámí s rozmazlenou princeznou Markétkou (Denisa Pfauserová) a nakonec je osud zavane až do kouzelného Černého lesa, kde na ně čeká opravdu různorodé obyvatelstvo.

Co dáváš, to se ti vrátí.Posláním Řachandy je pobavit a šířit kolem sebe poselství: „Co dáváš, to se ti vrátí.“ A daří se jí to tak napůl. Pohádka sice vtipná je, ale spíše se párkrát pousmějeme, než abychom se smíchy chytali za břicho, jak evokuje název. O velkou část humorných scén se zasloužilo duo Polívků, i když mají minimum společných záběrů. Ostřílený tatínek Boleslav nikdy nezklame a ani syn Vladimír nezůstává pozadu. Jeho Kuba je prosťáček, který sice nepatří k nejbystřejším a ani k nejpoctivějším, ale dokáže nás rozesmát.

S morálním poselstvím je to trochu matoucí. Na jednu stranu se nás snaží pohádka vychovávat a ukázat nám, že bychom se k okolí měli chovat slušně a uctivě, ale na tu druhou prakticky uznává zlodějské praktiky ústřední dvojice. Pokud kradeš z důvodu nasycení žaludku či ve jménu vyššího dobra, dá se to tolerovat.

Pohádky jsou něco, co k naší kultuře neodmyslitelně patří a mají je rádi malí i velcí diváci. Natočeny jich proto byly stovky a lidská království jsou na chlup totožná. Hradů a zámků je u nás nespočet, vše se doplní středověkými kostýmy a může se jít točit. Pokud máte tento styl rádi, budete vždy plně spokojeni. Ani Řachanda nezůstává v tomto případě pozadu a vybrala si hezké lokace. Točilo se na temném hradě Kost a sluncem zalitém zámku Dětenice. Tvůrci si pro nás připravili překvapení v podání kouzelného Černého lesa, který obývají puci, dryády, troll, hejkal, gnóm, víly a samozřejmě Paní lesa. Masky daly tvůrcům ohromnou práci a herci museli strávit hodiny a hodiny v maskérně. I když je na co se koukat a děti postavičky bezesporu nadchnou, působí výsledný dojem uměle více, než bychom si bývali přáli, a to zejména při pohledu na ruce a obličej.

Řachanda je pohádkou, která měla velké ambice, ale tak úplně se jí to nepovedlo. Hvězdné obsazení Vilma Cibulková, Oldřich Kaiser, Jaromír Nosek, Jan Hrušínský, Martin Pechlát, David Novotný, Petr Čtvrtníček a další výborní herci není využito tolik, kolik by si bývalo zasloužilo. Příběh je sice úsměvný, ale značně nepřehledný, a to i přesto, že prakticky nenabízí nic moc nového. Vizuální stránka potěší, především odvážný tah s mýtickými bytostmi, ale zasloužila by si větší dotaženost.
 
 

Ale já jsem chtěla poníka, ne tygra.

V dáli vidím mince zlaté. Přineste mi je.

Mobilní telefon v Černém lese zatím nemají.