Mr. Holmes – recenze

Také ikonický detektiv je vůči času bezmocný a zestárl.
 
 
 
V britském dramatu pod režijní taktovkou Billa Condona sledujeme slavného detektiva v podání Iana McKellena, jak se potýká s uvadající pamětí. Ne že bychom měli jeho postavu za příliš společenskou, ale z nějakého důvodu se již před mnoha lety zcela stáhl z veřejného života a takřka se ukrývá. Na venkovském sídle mu dělá společnost hospodyně, vdova po vojákovi (Laura Linney), a její syn Roger. Vedle bystrého dítěte nachází Holmes novou energii a pokouší se rozvzpomenout na svůj poslední případ. Zdánlivě prostý požadavek klienta na sledování manželky, která se chovala podivně, totiž nakonec ukončil jeho kariéru…

Od začátku je třeba upozornit, že nejde o detektivku. Lehké drama s prvky krimi, to ano, ale onen „případ“ je dost zvláštní, a vlastně mu není věnována příliš velká část filmu. Je však klíčem k Holmesově minulosti, jenž vyústil v současnou situaci, v samotu a zmatek. Proto je tedy zásadní, aby nám hlavní hrdina tehdejší události odkryl. Jeho paměť ale dávkuje vzpomínky velmi zvolna.

Je to sešlé, křehké stvoření, občas bezmocné, a musí bojovat se svou myslí i tělem.Většina snímku se odehrává v přítomnosti, ne ve vzpomínkách. Je příhodné a trefné, že ikonického detektiva hraje takový herec, jako McKellen, kterého máme spjatého s důstojnou, moudrou postavou Gandalfa. Skvěle se hodí pro ztvárnění obdivuhodné osobnosti, na níž už se nenávratně podepsal čas. Je to sešlé, křehké stvoření, občas bezmocné, a musí bojovat se svou myslí i tělem. McKellen se svým všeobjímajícím, laskavým pohledem a charismatem obstojně zvládá udržet naši pozornost téměř dvě hodiny, ale jeho snahu podrývá celkové zpracování.

Zcela jemnými maličkostmi je od začátku patrné, že Holmes měl ke sledované ženě zvláštní pouto. Smysl jejich spojení a jeho obrovská závažnost ale dostatečně nevyzní v tomto režijním pojetí. Atmosféra negraduje, velmi podstatné momenty či dialogy často mineme skoro bez povšimnutí a teprve zpětně si to uvědomujeme. To diváka poměrně frustruje. Když už se nám nedostává napínavé detektivní akce, Sherlock nás „dorazí“ popíráním sebe sama: často zdůrazňuje, že vlastně není „ten pravý“ Holmes, protože si jeho příběhy přikrášlil a zdramatizoval Watson. Čapka a dýmka? To není pro něj.

Holmese máme pochopitelně spjatého s detektivními příběhy, bohužel tento film nám žádnou pořádnou záhadu nenabízí. Originální pojetí postavy se samozřejmě cení, ale nestrhává nás. Občas sice zestárlý detektiv dává najevo svůj jedinečně bystrý úsudek, ale v závěrečném finále přehlédne zcela evidentní a banální indicii. Především kvůli režii nedokáže dostatečně uchvátit a zůstává pouze průměrným, komorním snímkem.
 
 

„Zatraceně, ty křížovky už mi nejdou jako dřív.“

Holmes, jak ho neznáme.

… což je na jednu stranu dobře, ale…