Kubo a kouzelný meč / Kubo and the Two Strings – recenze

Jaké to je, stát se hrdinou vlastního příběhu?
 
 
 
Malý Kubo (v českém znění Matěj Převrátil) žije s nemocnou maminkou (Tereza Bebarová) v jeskyni. Každý den chodí do nedaleké vesnice a vypráví dobrodružné příběhy za zvuků strun na jeho nástroji s pomocí oživlých origami postaviček. Představení však nikdy nestihne dokončit, před setměním musí být doma, jinak by ho podle matčiných slov stihla kletba. Jenže jednoho dne se zdrží na tradičním uctívání památek zesnulých, kde se snaží duchovně spojit se svým otcem, velkým válečníkem, kterého nikdy nepotkal a před západem slunce se vrátit nedokáže. Objeví se dvě čarodějnice, Kubovy tety, a vypadá to, že je vše ztraceno.

Naštěstí přispěchá chlapcova matka a z posledních sil odrazí zlá kouzla. Kubo se probouzí z bezvědomí a zjišťuje, že se ocitl ve vlastním příběhu. Po boku moudré a přísné průvodkyně, mluvící Opice, se vydává hledat nezničitelné otcovo brnění (Meč nezlomný, Kyrys neproniknutelný a Přilbu nezranitelnou), které ho jediné mohou zachránit před měsíčním králem – jeho dědečkem. Po cestě potkávají i legračního Brouka, který si ze své minulosti skoro nic nepamatuje. Pouze ví, že byl samuraj a sloužil Kubově otci. Neváhá složit přísahu a vydat se s novými známými na nebezpečnou výpravu. Dokáže tak nesourodá trojice najít všechny tři části výzbroje a porazit mocného vládce tmy?

Stominutový rodinný film je nabitý akcí i emocemi.Animované fantasy je prvním režijním počinem Travise Knighta, šéfa studia Laika, které kromě Kubova světa stvořilo např. Koralínu a svět za tajnými dveřmi. Na scénáři spolupracovali Marc Haimes a Chris Butler. Stominutový rodinný film je nabitý akcí i emocemi, poměrně povedenými (v podání Opice hlavně sarkastickými) vtipy i dojemnými scénami, při kterých ukápne slza. Děj nenudí, zpočátku se seznámíme se sympatickým a dětsky naivním protagonistou a jeho přáteli, v druhé části se soustředíme na plnění nelehkého úkolu a na boje s nepřáteli. Pedantské výroky Opice vyvažuje potrhlý Brouk chaplinovskými pády a nesmyslnými dotazy. Dohromady s jednookým klukem tvoří nevšední skupinku, která si však získá divákovy sympatie.

Dynamická hudba sestavená Dariem Marianellim podtrhává na pohádku trochu strašidelnou a smutnou atmosféru, nechybí ani energické a povzbudivé melodie. Kamera Franka Passinghama zachycuje při Kubově putování zasněžené pláně, prosluněné sekvojové háje i rozbouřené moře, široké záběry prokládá detaily obličejů. Spolu s propracovanou animací zkrátka pastva pro oči. Poněkud nepochopitelná je jen jedna věc, proč byl název přeložen jako Kubo a kouzelný meč místo doslovných dvou strun?

Kubo a kouzelný meč je nevšední pohádka (nejen) pro děti z japonského prostředí. Chlapec s kouzelnými schopnostmi se vydává hledat magický předmět, který mu pomůže porazit zlo. Na první pohled nic světoborného, ale způsob jakým tvůrci pracují s motivem rodiny a japonské kultury okouzlí diváky z řad dětí i dospělých. Pochvala patří především animátorům, kteří odvedli pečlivou práci a samozřejmě hercům, kteří hrdinům propůjčili hlasy. Pohodová záležitost pro celou rodinu, která se možná nezapíše na dlouho do paměti, ale rozhodně neurazí.
 
 

Když Kubo zabrnká na struny, začnou se dít věci.

Na cestách ho doprovází moudrá Opice a statečný Brouk.

Zvládne sebrat odvahu a porazit krutého vládce oblohy?