Recenze Klaunka: Olga Sommerová vlídně pojednává o Jitce Molavcové a jejím profesně bohatém životě
Žena mnoha talentů.
To je přesně Jitka Molavcová, o které vypráví Klaunka, nejnovější dokument režisérky Olgy Sommerové. Ta se ve svém snímku zaměřuje na život a bohatou profesní dráhu slavné herečky, komičky a hudebnice. Sommerová zobrazuje Molavcovou autenticky a takovou jaká přesně je – plná optimismu a hravosti.
Avšak ze scenáristického hlediska dokument trochu pokulhává. Sommerová sice vybírá ty nejzajímavější momenty ze života Molavcové a doplňuje je o vhodné archivní záběry, ale jejich skladba není úplně srozumitelná. Dějově totiž Sommerová a spol. trochu chaoticky skáčou z jedné časové linie do druhé – na začátku se zmiňuje krátce dětství a rodina Molavcové, pak se obratem dostáváme k jejímu příchodu do divadla Semafor a začátku její kariérní dráhy s Jiřím Suchým, a k dětství se krátce vracíme trochu překvapivě ke konci snímku. Podívaná tak ztrácí veškerou chronologii, což je škoda.
Velká část vyprávění je věnována kariéře Jitky Molavcové, jejím profesním úspěchům a talentům.Velká část vyprávění je pak věnována kariéře Jitky Molavcové, jejím profesním úspěchům a talentům, jen velmi málo se dozvídáme o jejím soukromém životě a rodině (když pomineme zmínku toho, že se, stejně jako Bedřich Smetana, narodila v pivovaru, a podobu se Smetanou Molavcová sama ještě více zdůrazňuje). I když je snímek kvalitně zpracovaný, tak zkrátka nemusí na první pohled působit moc osobně, spíše jen jako zobrazení jejího portfolia.
Jenže Sommerová naštěstí nabízí dvě důležité zpovědi. Ve filmu o Molavcové promlouvají její dlouholetý divadelní kolega Jiří Suchý a její životní partner herec Alfred Strejček. Jejich zahrnutí, zvláště pak Strejčka, dodávají snímku hloubku a lepší vhled do života Molavcové. Přítomnost Strejčka je důležitá a je jedinou intimní součástí dokumentu – scény v sanatoriu (kde je Strejček od roku 2017 po onemocnění Guillain-Barrého syndromem, virovým onemocněním, při němž ochrnul), ke kterým se krátce dostáváme v poslední třetině filmu, jsou bolestivé a upřímné.
Zde stojí za zmínku i citlivě vedená kamera Olgy Malířové Špátové, která zobrazuje všechno podstatné, co za to stálo. Špátová se nestranní zajímavých úhlů pohledu, zaměřuje se na důležité detaily a ví, kdy je třeba zobrazit celek.
Celou podívanou pak dotvářejí zmíněné archivní materiály – nejrůznější videa z představení, koncertů, divadelních zkoušek nebo udílení cen. Ty dodávají 69minutové podívané spád a oživují jí ve správných momentech.
Klaunka kvalitně zpracovaný dokument, který jemně a laskavě zobrazuje Jitku Moravcovou, její bohatý profesní život i osobní stránku této ženy mnoha talentů. Trochu zmatečná je akorát skladba snímku, která z chronologického hlediska nedává moc smysl a je trochu matoucí. Potěší pak zahrnutí Jiřího Suchého i Alfreda Strejčka. Sommerová tak představuje Molavcovou nejen jako vždy veselou a optimistickou „klaunku“, ale její osobitější, serióznější a smutnější podobu, díky čemuž je její snímek o něco komplexnější.
Sommerová nabízí komplexní vhled do života Jitky Molavcové.
Nezapomíná ani na jejího partnera Alfreda Strejčka.
Velká část filmu je pak věnována kariéře Molavcové.
Klaunka
Klaunka kvalitně zpracovaný dokument, který jemně a laskavě zobrazuje Jitku Moravcovou, její bohatý profesní život i osobní stránku této ženy mnoha talentů. Trochu zmatečná je akorát skladba snímku, která z chronologického hlediska nedává moc smysl a je trochu matoucí. Potěší pak zahrnutí Jiřího Suchého i Alfreda Strejčka. Sommerová tak představuje Molavcovou nejen jako vždy veselou a optimistickou „klaunku“, ale její osobitější, serióznější a smutnější podobu, díky čemuž je její snímek o něco komplexnější.
- Design