Jak jen tu budeme žít?
Životopisná dramata nejsou až na výjimky žánrem, který by lichotil širokému publiku. Snímky natočené podle skutečné události to dnes nemají snadné. Na jednu stranu nám sice pomáhají transportovat se do minulosti a dotknout se reálných příběhů, na druhou stranu je ale v současné době nesmírně těžké vytvořit koncept, který je pravdivý, prostý, a přesto dostatečně vábivý, aby udržel pozornost diváků. Jsme odkojeni na imaginárnu a zvyklí hltat extrémně rychlé záběry. Jak pak zareagovat na výtvor Viesturse Kairišse, který přichází s téměř lyrickou černobílou podívanou a s ledovým klidem nám pokyne, abychom zapadli do sedačky, snížili tep štvané zvěře a prožili spolu s hlavní hrdinkou zdlouhavé utrpení?
Když do Lotyšska vtrhne Rudá armáda, Melánie Vanagsová je i s manželem a synem deportována do vyhnanství na Sibiř. S bezpočtem nešťastných duší je v nehostinných podmínkách spojují zima, hlad, otrocká práce a beznaděj. Osamělá Melánie (Sabine Timoteo) se ale nevzdává tenké nitky naděje a doufá, že se ze zmrzlého pekla vrátí – dotkne se manžela, vychová syna a poví příběh, který vdechne vyprávění o utrpení nevinných duší věčný život.
Tak jako film vykreslují pouze odstíny černé a bílé, jsou rovněž jen dvě možnosti, jak může pro diváka lekce přežití v extrémních podmínkách dopadnout.Tak jako film vykreslují pouze odstíny černé a bílé, jsou rovněž jen dvě možnosti, jak může pro diváka lekce přežití v extrémních podmínkách dopadnout. Někteří zatnou zuby, odloží hodinky a vloží svou energii do strastiplné šestnáctileté životní cesty nacpané do 120 minut, jiní utonou někde v ledových vodách sibiřského jezera. Není pochyb, že režisér Kairišs natočil kvalitní snímek, jako důkaz budiž ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Tallinu. Po stránce odvedené práce, díky obrovskému talentu představitelky hlavní hrdinky a s přičiněním naprosto famózní a kreativní kamery je snímek ve své kategorii výrazně nadprůměrný. Proč ale ani tak nejsme dostatečně ohromeni? Problém, na který Sibiřský deník narazil, je totiž spíše externího charakteru a těžko říci, zdali mu mohli tvůrci vůbec předejít.
První minuty vypadají nadějně, po chvíli ale zjistíme, že zbytek děje už dokážeme docela dobře odhadnout a pomalé tempo filmu jenom umocňuje pocit, že ke spojení s námi a Melánií sice došlo, ale ne tak, jak bychom si představovali. Protože k postavám si nemáme šanci vybudovat vztah, zbylý čas spolu s hrdinkou odevzdaně čekáme na konec. Což je samo o sobě důkaz nevhodně zvolené stopáže. V konečném důsledku se k ní bohužel přičte ještě limitovaná divácká pozornost, která si ne vždy jde ruku v ruce s trpělivostí.
Sibiřský deník je zajímavý filmařský počin, který ale není pro každého. Snímek má nepopiratelnou uměleckou hodnotu, do karet mu ale nehraje fakt, že je až příliš divácky náročný, především kvůli své délce. Ačkoli citlivě představuje téma, o kterém by se nemělo mlčet, pro většinu evropských diváků, kteří mají své dějiny vepsané v krvi a paměti, nepřináší nic převratného. Ti, kteří se ale rádi pozastaví a s nadšením objevují zákoutí cizokrajné kinematografie, nechť odvážně vkročí do nekonečného, hlubokého lesa příběhů.
Melánie svůj boj nevzdá.
Přinutili je opustit starý život.
Ale oni překonávají strach a zuby nehty se drží poslední naděje.
Sibiřský deník / The Chronicles of Melanie - recenze
Sibiřský deník je zajímavý filmařský počin, který ale není pro každého. Snímek má nepopiratelnou uměleckou hodnotu, do karet mu ale nehraje fakt, že je až příliš divácky náročný, především kvůli své délce. Ačkoli citlivě představuje téma, o kterém by se nemělo mlčet, pro většinu evropských diváků, kteří mají své dějiny vepsané v krvi a paměti, nepřináší nic převratného. Ti, kteří se ale rádi pozastaví a s nadšením objevují zákoutí cizokrajné kinematografie, nechť odvážně vkročí do hlubokého lesa našeptávajícího neuvěřitelné příběhy.
- Hodnocení